Rusko ukazuje, proč potřebujeme stabilní a profesionální armádu

To, co sledujeme v posledních týdnech na Ukrajině, nesmí být bráno na lehkou váhu. Už události v Gruzii v roce 2008 měly být dostatečným varováním. To, co se nyní děje je o hledání nové rovnováhy a i nadále bude provázeno různými typy střetů. Je proto na místě velice bedlivě sledovat stav a připravenost těch, kteří mají zajistit vnější bezpečnost České republiky.

Naše armáda a další ozbrojené složky prošly řadou reforem a redukcí a vždy přání nás, politiků, akceptovaly. Léta vojáci věřili, že přijde to, po čem volali – stabilita prostředí, ve kterém se nacházejí. Vzhledem k dlouhodobosti cyklů, ať už v případě personálu, či akvizic a užívání výzbroje ostatně nic jiného nezbývá. Stabilita však nepřišla a jsme v situaci, kdy je dvanáct, či dokonce několik minut po dvanácté. Nejde o to, že by byla bezprostředně ohrožena naše země, ale můžeme být kdykoli povoláni k plnění našich závazků a přitom jsme – promiňte mi expresivnost – v nedbalkách. Rusko přetrhává svazky se Západem vytvořené v 90. letech minulého století a stává se autonomním hráčem, jehož chování bude oscilovat od vzájemně výhodného partnerství až po nepřátelství.