Den, kdy Evropa dožene Evropu

Na evropské integraci je pozoruhodné to, že nejvíce jejích kritiků žije uvnitř. Mimo Evropu je antievropanismus téměř neexistující – což, ve srovnání s jinými (vel)mocemi, je relativně vzácná situace. Většina impérií má totiž své nepřátele klasicky venku. A uvnitř často trpí zvýšeným sebevědomím doprovázeným nízkou úrovní kritické reflexe.

Jenže u Evropy je tomu naopak, zvnějšku Evropy nás svět vidí mnohem pozitivněji, než vnímáme my sami sebe. Tak třeba antiamerikanismus je disciplína pěstovaná všude možně, jen ne moc v USA. A i když i zde se pár jedinců najde, je to většinou kritika jednotlivých politik(ů), nikoli Ameriky jako takové. Zajímavé zamyšlení vyvolá také úvaha nad Čínou nebo Ruskem, kde jsou kritické hlasy slabé, a pokud existují, jsou uvnitř daných (vel)mocí potlačovány. Jinými slovy, antievropanismus má v Evropě svůj politický proud, kdežto antiamerikanismus ho v USA nemá. V Rusku ani Číně nemá svůj politický proud skoro ani opozice.