Výsledné škody v předlužených obcích nejde přepočítávat jen na peníze. Bez reálné možnosti v dohledné době splatit obecní dluhy se rozpadá celá společnost. Nikdo nechce být starostou, obecní život upadá, lidé se stěhují pryč. Je proto jedině dobře, pokud obce budou mít jako krajní možnost vyhlásit na sebe bankrot, projít si oddlužením a po tomto očistci se vrátit mezi slušně vychované obce a města.

Ale tento návrat musí být pobídkou k novému startu, nikoliv k novému hazardu s dalším megalomanským investičním projektem. Proto by měla novela insolvenčního zákona ze začátku přijít spíše s přísnějším metrem na obecní hříšníky. Pokud k žádosti o úpadek obce stačí jen doložit schopnost během následujících pěti let splatit 30 procent dluhu, pak je otázka, zda to není spíš výzva k zadlužování, neboť na konci lze vždy relativně bezbolestně zbankrotovat. Uplatňovat zde konstrukce z osobního bankrotu je nevhodné. Krach obce by měl být o poznání těžší. I v zájmu těch obcí, které nikdy žádné dluhy neměly. Pokud totiž vznikne reálná možnost krachu obcí, pak se tím může prodražit úvěrování obcí. Banky pak totiž musí zahrnout i toto riziko.

Bankrot tedy ano. Ale musí zůstat výjimkou potvrzující pravidlo.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se