Znáte knížku Stručná historie času od Stephena Hawkinga? Vsadím se, že v drtivé většině - vždyť jste přece čtenáři novin pro chytré lidi - bude odpověď znít: "Samozřejmě!" Popřípadě: "Že se vůbec ptáte!" Pojďme tedy k druhé otázce. A nemusíte odpovídat nahlas. Ale pravdivě. Četli jste tu knížku, a pokud ano, dočetli jste ji do konce?

Moje odpověď zní, že nikoli. Pamatuji si, že když jsem ji před více než 20 lety začal číst, bylo to s velkým nadšením. Ale to postupně vyprchávalo a pomalu ustupovalo bolesti z přemýšlení, které četba vyžadovala. Až jsem to někdy ve třetí čtvrtině vzdal. I tak jsem se prý dostal dál než 90 procent těch milionů lidí, kteří si tenhle slavný bestseller koupili a pak ho rozečetli. Uvádí se, že Stručná historie času je nejčastěji nedočtenou knihou v historii.

Zcela jistě to ovšem nevíme. Papírové knihy jsou skvělými společníky. Máme je při ruce, když je potřebujeme, jsou elegantní a voní tiskařskou černí, především jsou však diskrétní. Neřeknou na nás, kdy a jak jsme je četli, a byť třeba v knihovně se ty populární samy prozradí tím, jak jsou ohmatané a očtené, tak nic víc se od nich nedozvíte. Je to jedna z věcí, kterými se liší od knih elektronických. Ty na své čtenáře prozradí i to, co oni sami často nevědí.

Takový Amazon má například k dispozici přesná data, jak jeho zákazníci čtou. Nejen to, jaké tituly, ale i kolik čtením konkrétních knih tráví času, v jakou denní či noční dobu je čtou a kolik toho ze zakoupených knih přečtou. Podíval jsem se do své virtuální knihovny a zjistil jsem, že za pět let, co jsem zákazníkem Amazonu, mám nakoupeno asi 240 titulů. Ale šokovalo mě, že více než 60 jsem nedočetl, a zhruba dvacet z nich ani nezačal číst. A to jsem za skoro všechny zaplatil v průměru o trochu méně než 180 korun.

A jak jsou na tom ostatní a které knížky zůstávají nejčastěji nedočtené? Je to opravdu Hawkingův slavný bestseller? Odpověď na tuto otázku si dal za úkol na svém blogu matematik Jordan Ellenberg, profesor Wisconsinské univerzity. Amazon o svých čtenářích a jejich zvycích moc dat nedává k dispozici, ale nějaká přece. Například u každého populárního titulu zveřejňuje pět nejoblíbenějších pasáží, které si čtenáři sami označují.

Ellenberg tvrdí: Když se podíváme, na jaké stránce v knize tyto pasáže jsou, a výsledek zprůměrujeme, může nám to přibližně napovědět, jak daleko se čtenáři v knize dostanou. Když nejpopulárnější pasáže pocházejí hlavně ze začátku knihy, je to indicie, že ji mnozí čtenáři nedočtou. A naopak.

A jak to dopadlo? Celkem překvapivě. Velký Gatsby, klasika od Francise Scotta Fitzgeralda, se čte o poznání lépe než populární bestseller pro ženy Padesát odstínů šedi, obě knížky však skončily docela dobře.

Naopak zcela propadly bestsellery z žánru literatury faktu. Bledě dopadly motivační trháky nedávných let, ať už Lean In od manažerky Sheryl Sandbergové, či Myslet rychle a pomalu od Daniela Kahnemana. A to jim bylo věnováno tolik prostoru v médiích! Jen těsně porazily již zmíněnou Stručnou historii času od Hawkinga.

Ovšem naprosto propadl hit letošního jara a léta, velebená knížka Kapitál ve 21. století od francouzského ekonoma Thomase Pikettyho. V sedmisetstránkové bichli se všechny nejoblíbenější pasáže vyskytují na prvních 26 stranách. Neznamená to, že nikdo knihu dál nedočetl (minimálně recenzenti snad ano), a třeba se prostě francouzskému intelektuálovi povedl začátek líp než konec, ale i tak je to docela alarmující.

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

I když zas tak ohromné překvapení to vlastně není. Díla uznávaná kritikou a diskutovaná v médiích se sice sem tam stávají bestsellery, ale často se ve skutečnosti příliš nečtou. Spíš zabírají exkluzivní (a viditelná) místa na poličkách v obývácích a kancelářích.

Tím se dostáváme k důležitému rozdílu mezi knihami elektronickými a papírovými. Kdo si koupil Pikettyho jako e-knihu, jen těžko ji může vystavovat na odiv. Může ji citovat v sociálních médiích, případně o ní diskutovat, ale nevylepší si s ní image v sobotu dopoledne v pražské kavárně. S čtečkou nebo tabletem v ruce nevypadá nikdo moc zajímavě. Může číst Ovidiovy verše, ale zrovna tak i brakovou detektivku z Norska.

Otázka zní, jestli rostoucí obliba e-knih změní naše čtenářské návyky a preference i jinak. Pro potřeby tohoto článku jsem nedávno oslovil své čtenáře s jednoduchým dotazníkem. Odpovědělo jich přes 1800, což je významné číslo. Samozřejmě nejde ani zdaleka o reprezentativní průzkum. Jsou to lidé spíše mladší (81 procent z nich je mladších 40 let), tři čtvrtiny z nich byli muži (přitom ženy jsou tradičně většími čtenáři než muži) a to, že jsem je oslovil přes sociální sítě a oni na ten dotazník odpovídali digitálně, asi napovídá, že mají k technologiím pozitivnější vztah než průměrná populace.

Ale i tak jsou výsledky zajímavé. Více než polovina (52 procent) odpověděla, že poslední kniha, kterou dočetli, byla elektronická. Nejspíš to byla beletrie (76 procent), možná i literatura faktu (23 procent), poezie jen opravdu výjimečně (1 procento). Polovina respondentů řekla, že svou poslední knížku dočetli někdy v průběhu posledního týdne. To je hodně dobrý výsledek! A skoro polovina (47 procent) říká, že v průměru čtou odhadem více než dvě knížky měsíčně. Opět klobouk dolů.

Ovšem pozor, zároveň platí, že většina (53 procent) utratí za knihy méně než dvě stě korun měsíčně, případně nic. Při dnešních cenách knih to může znamenat jenom dvě věci: buď si knížky půjčují v knihovnách či od známých, nebo je stahují z webu, a to nejspíš nelegálně.

V jednom kresleném vtipu povídá učitelka žákovi, který drží v ruce knihu. "Ano, tomu se říká čtení. A je to způsob, jak si lidé instalují do mozku nový software." Vidíme, že čím dál víc lidí dává přednost e-knihám před těmi papírovými. Dokazuje to průzkum v mé "cinknuté" skupině, ale bude to pravda v celé populaci. A stává se to výraznějším trendem s věkem. Ve věkové skupině mezi dvaceti a třiceti čtou častěji nebo pouze e-knihy více než tři čtvrtiny lidí.

Na druhé straně mnohé průzkumy ukazují, že na displeji či obrazovce čteme jinak. Profesor Ziming Liu z univerzity v San Jose provedl rozsáhlý průzkum, který ukázal, že pro čtení e-knih platí to, co víme o čtení na webu už od poloviny devadesátých let. "Digitálně" čteme rychleji, ale častěji přeskakujeme, zkrátka text spíš "skenujeme", než že bychom ho skutečně poctivě četli od prvního do posledního slova. Méně se "noříme" do příběhu a více zapojujeme vlastní mozek. Jako bychom se snažili být interaktivní, byť to od nás samotný text ani jeho autor nevyžadují.

Zní to jako metafora, ale hodně lidí má pocit, jako by elektronický text měl menší váhu než ten vytištěný na papíře. Možná to platí jen pro lidi, kteří na e-knihy přešli z papírových, a další generace toho zůstanou ušetřeny, ale mnozí za "skutečné" čtení považují to "papírové".

Někteří pak podle toho volí odpovídající formát. Detektivky, milostné romány a další populární čtivo si klidně stáhnou do čtečky. Ale když si mají přečíst nějaké dílo, o kterém předpokládají, že má literární hodnotu či je jinak důležité, sáhnou po něm často na papíře.

A možná to není tak iracionální, jiné průzkumy zase naznačily, že čtení na papíře přináší větší zážitek, a tím pádem si lidé z textu více pamatují. Jako by se vytištěná písmena dokázala lépe zapsat do paměti. Podle psychologů to může mít celou řadu důvodů, například to, že u papírových knih už ve chvíli, kdy je vezmeme do ruky, víme, jak jsou obsáhlé. Zážitek ze samotné četby se pojí se zážitky z obsahu, takže si pamatujeme, že když hlavní hrdina udělá něco významného, že to bylo v první třetině knihy na stránce vlevo nahoře, a tak si to vryjeme do paměti.

Jestliže budou knihy ztrácet svou fyzickou podobu, bude to znamenat, že se změní i náš vztah k nim? Pamatuji si, že když jsem jako mladý muž přečetl román, který mě zasáhl a jejž jsem považoval za důležitý, nechával jsem si ho ještě dlouho po dočtení na očích. Položený vedle postele nebo aspoň na viditelném místě v knihovně a vždy, když mi na něj padl zrak, jako by se aspoň na zlomek vteřiny vrátil prožitek z jeho čtení.

To o e-knihách samozřejmě neplatí. Sejdou z očí, sejdou z mysli, říká se o lidech, a možná to samé můžeme říct i o knihách. A to bude nepochybně i důvod, proč mám tolik knížek ve své aplikaci Kindle nedočtených. Prostě jsem je rozečetl, ale jak jsem je neměl neustále na očích, tak jsem na ně postupně zapomněl.

Zatím je brzo odhadovat, jaký vliv bude mít nástup e-knih na literaturu, knižní průmysl a na nás všechny. Knihtisk, vyhlášený v anketě vědců před 10 lety za nejdůležitější vynález posledního tisíciletí, pro naši civilizaci zůstává podstatný. Papírová kniha coby "distribuční kanál" vzdoruje ze všech formátů ohrožených nástupem digitalizace asi nejúporněji.

Pro mnoho lidí zůstává důležitým artefaktem, symbolem, prostě důležitým bodem v jejich životech, pro který elektronická verze není plnohodnotnou náhradou. Jak dlouho to však bude, v tuto chvíli nevíme.

KRESBA: MILOŠ GAŠPAREC

Související

Komentáře ke článku

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru Odebírat