Pokud jde o osvojování dětí homosexuálními páry, vítězí v Česku předsudky a falešné dojmy. Výrok ombudsmanky Anny Šabatové vypadal do včerejška přepjatě, ale nyní ho těžko rozporovat. Vláda odmítla podpořit možnost osvojení dítěte registrovaným partnerem rodiče. Racionálních argumentů jsme se nedočkali, zvítězil argument předsudečný: „Co by ještě ty buzny chtěly?!“

Inu, chtěly by celkem normální záležitost: Právní ošetření existujících vztahů, normu běžnou třeba v Belgii, Dánsku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Španělsku, Švédsku, Velké Británii, Slovinsku a tak dále.  Zákon, který není pro jejich plezír, ale který má ochránit děti. V Česku dnes například nemá dítě jistotu, že v případě smrti biologického rodiče, žijícího v registrovaném partnerství, bude moci zůstat doma. Vypadá sice to jako pouhá teorie, ale v zemi, kde stát rutinně odebírá děti z rodin i z malicherných důvodů, kde v ústavech končí nejvíc dětí z celé unie, musíme tuhle hrozbu brát vážně.

Dá se pochopit, proč především lidovci jakoukoli vstřícnost k homosexuálům odmítají. Pro část jejich voličů je homofobie součástí identity a partaj, která se pohybuje na hraně volitelnosti, jim to dost dobře nemůže rozmlouvat. Od předsedy KDU se zkrátka čeká, že se při vyslovení slova homosexuál otřese odporem stejně jako Tomio Okamura, když slyší výraz Rom. A Pavel Bělobrádek vychází poptávce vstříc.

K lidovecké „argumentaci“ proti adopcím homosexuálními páry, že jde o podrývání tradiční rodiny, snad jen tolik, že není dohromady co podrývat. Tradiční rodina v Česku dávno neexistuje, manželství je fakticky většinou jen formalizovaným vztahem s minimem zodpovědnosti za cokoli jiného než za vlastní pohodu, o čemž svědčí padesátiprocentní rozvodovost. Nikdo nezhodnotí, zda na dětské psychice zanechá větší stopy rozvod rodičů, nebo to, že má dvě maminky či tatínky. Lidovecký předseda si možná připadá jako kulturně sociální misionář. Jenže i papež František má k homosexualitě vstřícnější postoj než on, takže kdo ví, jestli tam nahoře (tím myslíme úplně nahoře) vidí Bělobrádkovu misi úplně jednoznačně.

Ale aby to celé nebylo jen na lidovcích. Zdejší odpor k homosexualitě není primárně náboženský. Je spíš projevem jakési drobné komunální xenofobie. „Nemusím být psycholog, abych dokázal odhadnout vývoj dítěte v homosexuálním prostředí a posměch ostatních dětí,“ prohlásil nedávno senátor zvolený za ČSSD Pavel Lebeda. Jinak řečeno: Sice tomu nerozumím, ale mám jasný názor. Přesně jak říká Šabatová – vládnou předsudky, falešné dojmy. Nebo ne? Inu uvidíme, jak zákon o adopcích dopadne ve sněmovně…

Zatím jste si přečetli 100 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru