Komentátor HN David Klimeš kritizuje Trojkoalici za to, že při zlevňování celoroční jízdenky špatně opsala příklad z Vídně a že jen urychluje kolaps Dopravního podniku. Je vhodné proto připomenout kontext celého návrhu a jeho výhodnost pro hlavní město.
Problémem Prahy není nedostatek peněz. Její problém tkví v tom, jak je rozděluje, do čeho investuje, proč a kolik. Žijeme ve městě, kde malé či vůbec žádné pohoršení budí miliardová zakázka na systém regulace parkování vypsaná těsně před volbami či nepotřebný most přes Vltavu za více než miliardu.
Trojkoalice se celým svým programem přihlásila k myšlence preference veřejné dopravy a regulace automobilové dopravy. Jsme totiž přesvědčeni, že město bude lépe prosperovat a bude přitažlivější pro své obyvatele, když bude méně dopravně přetížených míst (jako jsou magistrála nebo Spořilovská spojka), a bude více lokalit, v nichž dominují prostředky pohodlné a rychlé MHD. Tento cíl vyžaduje změnu toku peněz – více do rozvoje a provozu MHD, méně do rozšiřování kapacit silniční sítě uvnitř města a sponzorování parkování.
Cíl Trojkoalice zlevnit celoroční jízdenku na MHD o 23 % v nejhorším scénáři sníží příjmy do městské kasy o desítky milionů. K propadu ale nejspíš nedojde, neboť levnější jízdenku si koupí více lidí. Opíráme se přitom nejen o zkušenosti z Vídně, ale i Švýcarska, které patří mezi státy s nejvyšším podílem předplatných jízdenek pro veřejnou dopravu na světě.
Zlevnění celoroční jízdenky totiž zlevňuje cestu i těm, kdo MHD používají jen několikrát týdně. Jestliže nyní musím zaplatit za cestu tam a zpět dvakrát týdně minimálně 96 Kč (4x24), týdenní náklady při nákupu celoroční jízdenky po zlevnění budou jen 70 Kč. Platnost jízdenky lze přitom přerušit až na 60 dnů, a ušetřit tak po dobu dovolené nebo delší služební cesty. Je tedy zřejmé, že počet lidí, kteří o celoroční jízdence začnou uvažovat, je velký.
Řešením není ani zdražení jednorázových jízdenek, neboť ty jsou v poměru k celoroční jízdence drahé až dost. Počítejme – cestující ve Vídni zaplatí za jednu cestu 2,2 EUR, a tak teprve u 166. cesty by se mu vyplatila celoroční jízdenka za 365 EUR. V Praze při průměrném jednorázovém jízdném 28 Kč se celoroční jízdenka vyplatí již u jízdy 130. I u 24hodinové a třídenní je poměr výhodnosti obdobný. A to nemluvíme o tom, že pro Rakušana je vzhledem k jeho průměrnému platu jednorázová jízdenka levnější, a už vůbec nemluvíme o vyšší kvalitě tamní MHD. Tarify však potřebují celkově zjednodušit a zvažujeme i zavedení nových výhodných balíčků. Chceme dát totiž Pražanům jasný signál, že používání MHD se vyplatí nejen městu jako celku (méně aut, méně hluku, méně zplodin), ale i jim osobně.
Přímé náklady na provoz MHD přitom stoupnou, neboť s nárůstem počtu cestujících bude potřeba linky posílit. Šetřit nebudeme na cestujících, ale na kontraktech s externími dodavateli. Jen zrušením nevýhodných smluv v Dopravním podniku lze ušetřit stovky milionů.
Autorka je zastupitelka hlavního města Prahy za Trojkoalici
