Apokalypsa Andreje Babiše

Těžko říct, jestli se blíží kolaps naší civilizace. Zcela určitě však dochází ke kolapsu soudnosti u egyptologa Miroslava Bárty, který zasedl do správní rady Babišova think-tanku “Institut pro politiku a společnost.” Bárta je chodící ilustrací faktu, že erudice v jedné oblasti z vás neudělá experta na všechno. Na budoucnost určitě ne.

Ke kolapsu kritického myšlení dochází ve chvíli, kdy se ideologickým lídrem nejsilnější politické strany v Česku stane apokalyptický vizionář. Stejně tak je tristní, když se vědění ohne pro potřeby legitimizace moci.

Bárta ve svých článcích mimo jiné varoval před privatizací moci v předešlých civilizacích, nyní se sám přidal na stranu této privatizace v pojetí hnutí Agrofert. Aktivně se zapojuje parcelizace české veřejné scény jednotlivými finančními a investičními společnostmi.

Jeho ideologické vývody se přitom opírají o zdánlivou neideologii, o expertizu a o fakta. Své opakované výpady proti údajně rozbujelému sociálnímu státu neopírá o své přesvědčení, ale jakýsi přírodní zákon, přirozenost či zjevenou nutnost našich dějin.

Doplňuje tak nepolitickou politiku Andreje Babiše a dodává jí munici. Místo tradičního sporu levice a pravice o míru přerozdělování nastoluje pravicovou rétoriku, která se však maskuje za vědecká fakta. V takovém kontextu je debata předem vyloučena, protože o “expertním objektivním” řešení se přece nediskutuje.

Nechme stranou kolaps civilizace nebo její proměnu, to se jistě stane, jako se to stalo vždy. Bárta však přispívá ke kolapsu české politiky jako takové, když ze souboje idejí dělá expertně řešitelný problém. Instrumentální otázku.

Zapálení jehovisti neustále čekají na každé nové datum konce světa a ve všem kolem sebe vidí jasná znamení toho, že mají pravdu. Stejné symboly úpadku pro svou pravdu vyzobává z okolního světa i Bárta. V roce 2012 pro něj bylo například důkazem kolapsu systému odvolání tehdejšího ministra spravedlnosti Pospíšila. Pokud vám ráno nenastartuje auto, nemůže za to tentokrát Kalousek, ale blížící se konec civilizace.

Asi už také začínám podléhat paranoidním vizím, protože mám takový nejasný pocit, že se v české společnosti roztrhl onen mýtický pytel a z něj vystupuje jeden mesiáš za druhým. Revoluci lásky Karla Janečka nebo Ústavu Pavla Kohouta už máme za sebou. Bohužel zatím nevím, při kolika pozorováních apokalyptických vizionářů a psychedelických mesiášů nastává transformace politického systému. Každopádně program Vesmírných lidí je myslím stále volný a zbytečně nevyužit.

Jisté je, že blížící se “apokalypsou” lze omluvit a vysvětlit jakékoli politické kroky. V historii lze jistě hledat zajímavé paralely. Jejím problémem však je, že v ní najdete příklad pro všechno.