S Miloslavem Ransdorfem se nedalo nepotkat. Na pražské filozofické fakultě to na začátku 90. let byla až mystická postava: komunista, který tu učil, nepráskal, citoval zpaměti v několika jazycích, dokázal kriticky přemýšlet o své ideologii, jakkoliv nikdy nebyl ochoten ji opustit. Nikoliv snad z marketingových, politických kariérních důvodů, nýbrž kvůli něčemu tak pofidérnímu, jako je přesvědčení.
Porevoluční komunisté Ransdorfa potřebovali. Byl to jeden z mála intelektuálů v jejich řadách a taky důkaz kontinuity, tedy toho, že ne vše v minulém režimu bylo špatné. Vždyť Ransdorf byl s Václavem Klausem v Prognostickém ústavu, šlo jim tedy vždy o reformu, i když Klaus ji viděl v obnovení kapitalismu a Ransdorf ve vylepšování komunistické představy socialismu.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
