Stanislav Biler
Kde přesně leží kořeny české touhy uzavřít se do sebe a nestarat se o druhé? Zajímá vůbec někoho demokracie? Můžeme dopadnout jako Maďarsko? Český nezájem a absence hodnot se neprojevují jen naprostým odmítáním dnes už mýtických uprchlíků, ale nově také nevraživostí vůči školní integraci dětí, které neměly v životě zas takovou kliku.
V devadesátých letech bylo legitimní perspektivou poměřovat chování společnosti její zkušeností s předchozím nedemokratickým režimem. Naučili jsme se rozlišovat naši minulost na "před rokem 1989" a "po roce 1989". Jako by to byly oddělené a nepropustné světy. Po sedmadvaceti letech si však s něčím takovým vystačit nemůžeme. Naši současnost nedefinují jen události z totalitního režimu, ale také chaos devadesátých let. Tehdy se společnost učila, co že to přesně je ta svoboda, demokracie, volný trh nebo právní stát. A co se tehdy naučila, to také dnes aplikuje.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Týden v komentářích HN
Máte zájem o informace v širších souvislostech?
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.
Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.
Přihlásit se k odběru
