Čerstvý článek Davida Klimeše mi připomněl jaro 2009, kdy jsme frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR) v EP odstartovali. Argumentace z českých „proevropských“ médií byla stejná: neodpovědný podnik, bláznovství, zapletete se s extremisty, budete bez vlivu, do půl roku se rozpadnete. Nu, nestalo se.

Za sedm let existence to ECR dotáhla na třetí nejsilnější frakci v europarlamentu (to ještě nezaznamenal ani pan Klimeš, píše stále o čtvrté pozici). Založila, po vzoru lidovců nebo socialistů, nadnárodní politickou stranu AECR (Aliance evropských konzervativců), která je nejrychleji rostoucí evropskou politickou silou, a to i mimo hranice EU (přijímáme i strany ze zemí, které jsou členy Rady Evropy). Mám tu čest jí předsedat, jako jediný český politik v takové pozici v EU. Ovlivnili jsme atmosféru v celé EU, posunuli ji realistickým směrem, i díky nám jsou pryč doby „mávátkového“ eurooptimismu. Co bylo před 10 lety nálepkováno jako antievropanství, je dnes téměř součástí hlavního proudu. I proto, že na evropské politické scéně byla a je vidět a slyšet ECR i AECR.

Pan Klimeš píše, že jsme přišli o přístup k mnoha lídrům Evropy, sdruženým v eurolidovecké frakci. Má na mysli třeba paní Merkelovou? Eurolidovce jsme v roce 2009 opustili právě kvůli lidem, jako je německá kancléřka. Protože si nedají říct a protlačují svoji ideologickou vizi federální Evropy, ať to stojí, co to stojí. A že to něco stojí, jsme poznali jak při krizi eurozóny, tak teď při uprchlické krizi. Ne, „lídry Evropy“ z eurolidovecké frakce rádi nadále přenecháme KDU-ČSL a TOP 09, aby mohli tančit podle jejich píšťalky.

Pan Klimeš tvrdí, že jsme se „umazali“ o spoustu podivných politických subjektů. Ano, třeba o nejsilnější belgickou stranu NVA (Nová vlámská aliance), která sedí ve vládě a drží post ministra financí a vnitra. Nebo o stranu Finové, která také sedí ve vládě, mj. v křesle ministra zahraničí. Nebo o nového neformálního lídra slovenské pravice Richarda Sulíka, jehož výsledek ve volbách byl malým zázrakem. O takto úspěšné politické strany se budu rád „mazat“ dál. Budoucnost jim patří, na rozdíl od eurolidoveckých či eurosocialistických dinosaurů.

Evropští konzervativci jsou dnes reálnou silou kontinentální politiky a postupně mění paradigma EU. Vidí to všichni kolem nás, zájem o vstup do ECR či AECR roste. Nepochybně bychom přežili i brexit a následný zánik mandátu britských europoslanců. Britská Konzervativní strana by v tom případě zůstala členem naší aliance AECR. Nepřeji si brexit, ale mám pochopení pro ty britské kolegy, kteří – v souladu se svým svědomím – se pro něj vyslovili. Včetně stávajícího předsedy ECR Syeda Kamalla, mimochodem prvního muslima v takové europarlamentní pozici (to jen na okraj poznámek pana Klimeše o ECR coby „neliberálních národovcích“). Ano, britští konzervativci jsou názorově rozděleni. Ale mně to připadá lepší než nechat téma „brexitu“ jenom excentrikovi Nigelu Farageovi a jeho partě. Ostatně pokud jde o brexit, nejvíc nervózní jsou právě eurofederalisté. Byla by to pro EU totiž pořádná facka. Špatná vizitka pro klub, z něhož odejde jeden z jeho ekonomicky nejúspěšnějších členů. Budu rád, když se to nestane. Ale pokud se to stane, ECR i AECR budou fungovat dál.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru