"Myslím si, že svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého." Matka Tereza.

Tenhle výrok svaté jeptišky z Kalkaty mi padl do oka minulý týden, když jsem cestoval jižní Indií. Uplynulý rok byl vůbec ke mně milostivý - projel jsem Afghánistán, procházel Nepálem, v Chicagu jsem si kousek od bývalé české přistěhovalecké čtvrti koupil nový počítač, na kterém teď píšu. Víte, že Chicago kdysi bývalo po Praze a Vídni třetí největší "české" město? 

Měli bychom vůbec víc cestovat. Vláda by měla schválit program, který by každému po skončení školy hradil roční cestu kolem světa. Nakonec by to nemuselo být tak drahé - vezměte si jen, jak velké množstevní slevy by stát dostal třeba na letenky, pokud by uspořádal celosvětové výběrové řízení mezi leteckými společnostmi. Totéž hotelové řetězce, totéž vlaky, autobusy, Uber, telefonní karty… Kam by člověk jel? Myslím, že by každý měl losovat ze všech států na zeměkouli, někdo by si vylosoval USA a dostal by balík na to, aby tam rok přežil, někdo jiný třeba Jižní Súdán a dostal by na cestu peněz méně. Vznikaly by burzy - "vyměním Švédsko za Bhútán", bylo by to moc hezké. Je spousta lidí, kteří chtějí jet raději do Jižního Súdánu než do USA a naopak.

Bude to mít řadu výhod. Cestování a pobyt v cizí zemi je předně ten nejfunkčnější jazykový kurz na světě. Dále můžete získat skvělé obchodní nápady. Z chudších zemí můžete něco dovážet, do bohatších něco vyvážet - znám Čecha, který žije celý rok na pláži v Indii a třikrát ročně jen doveze do Česka nějaký vonný olej a jiné esoterické krámy, které milujeme. A samozřejmě poznáte svět, což vám dopomůže třeba k poznání, že islám není celosvětové spiknutí proti lidstvu a černoši jsou také lidé, byť všichni chápeme, že se celá Afrika nemůže přestěhovat do Evropy.

Po vzoru Izraele

Funguje to takhle v Izraeli. Všichni, kluci i holky, jdou po škole na povinnou vojnu. Když po dvou či třech letech vojnu dokončí, dostanou od státu peníze, neboť vojna je placená. A každý se sebere a na půl roku cestuje. Potkal jsem v Indii spoustu Izraelců, i v Nepálu. Cestují, sbírají zkušenosti a kontakty, pozorují svět. Tohle vás žádná škola nenaučí. Pokud by Češi a Češky dělali totéž, nikdy by se ve světě neztratili. Povinná vojna i pro holky taky není špatný nápad. Ovšem nesměla by to být vojna jako za komunistů, kdy vás nějaký polovzdělaný pitomec nutil drhnout kartáčkem na zuby spáry mezi dlaždičkami na chodbě.

Představoval bych si spíš takový skautský tábor. Je to moc užitečné pro rozvíjení vztahů mezi lidmi a brání to před sobectvím. Navíc - když musíte rok bydlet na pokoji se spolubydlícím, který v noci prdí, vybuduje to ve vás shovívavější pohled na jiné bytosti.

Poznat svět namísto lajkování

To všechno, co popisuji nahoře, má jediný cíl - přimět lidi vypadnout ze své sociální bubliny a poznat svět. Je to teď nanejvýš důležité. Máme na sociálních sítích spoustu kontaktů, ale ve finále to vede k tomu, že se nepřátelíme pořádně vlastně s nikým. Rozdáváme se v drobných, nejsme schopni rozvíjet dlouhodobé myšlenky, přeskakujeme od jednoho tématu k druhému a stejně tak se chováme i k lidem.

Tohle není nějaké spirituální moralizování, popisuju tu závažný problém. Můj známý profesor na vysoké škole mi sdělil, že studenti v posledních pěti letech mají vážné problémy vypracovat jakýkoliv delší text vyžadující několikatýdenní soustředění. A nejen to, studenti mají i obrovské potíže rozlišit, co je relevantní zdroj (encyklopedie, citovaná kniha) a co je neověřená informace (článek na internetu). Zkopírují to, co jim vyleze z Googlu, a ne náhodou podle průzkumu agentury STEM má 40 procent mladých Čechů problémy rozeznat seriózní článek od manipulativní lži a pochopit, co je řekněme článek představující kontroverzní teorii a co je cílená lež produkovaná v lepším případě za účelem získání zhlédnutí, v horším případě zpravodajská práce.

Matka Tereza v citátu v úvodu tohoto článku mluvila o Indech. Mluvila k lidem, kteří často pracují dvanáct hodin denně za dvě stě dolarů na měsíc. Ukazuje se však bohužel, že i když se lidé zbaví otroctví práce, vymyslí si zase nějakou jinou kravinu. Pohodlnost je bohužel přirozená lidská potřeba, neochota rozvíjet se je pohodlnost.

Jsme tu v té české kotlině tak zalezlí, že nejlepší službu by každému stát udělal, kdyby ho prostě hodil do vody světa a nauč se plavat. Školy ani virtuální svět nikdy nenahradí prožitou skutečnost. A bez prožívání skutečnosti, někdy i nepříjemné, nepoznáme hodnotu života, nenajdeme si čas na sebe ani na své blízké, jenom věčně na všechno budeme nadávat.

Vláda Bohuslava Sobotky si dala za úkol ve svém posledním roce zvýšit nemocenskou pro dlouhodobě nemocné, zavádět sociální bydlení a postarat se o svobodné matky ohledně výživného. Je hezké podporovat ty slabé. Ale měli bychom především myslet na to, jak vybudovat stát plný odvážných a chytrých lidí.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.