Prý žijeme v post-truth době. Inu, něco na tom je. Redaktorka televize se zeptá místopředsedy vlády, jaká je pravda o jeho příjmech, a místo toho se dozví, že je zkorumpovaná pakáž, za kterou lidi platí 139 korun měsíčně. A jak se zdá, nejmocnější muž ve státě se za tu zkorumpovanou pakáž ani nehodlá omluvit. Koneckonců, Cikánům v koncentráku se už omluvil, tak co se po něm ještě chce, že. Nemůže se přece omlouvat pořád a všem, ne? To zase sorry jako. Jen ať si uvědomí, s kým mají tu čest.

Protože pravda už byla. Tedy byla v módě. Před dvaceti lety se ještě někdo mohl dojímat nad tím, že pravda zvítězí. Dneska už jsme dál, už nejsme naivní, takže víme, že žádná pravda neexistuje. Dneska má svoji pravdu každá firma, každý politik, a jeden ji hlásá přes druhého. A kdo je nejhlasitější a nejvtipnější, ten má nakonec tu pravdu.

Co teď Andrej Babiš udělá? Asi se zase vyfotí s Jágrem, aby měla pakáž nějakou jinou zábavu. Někdy si říkám, co by se stalo, kdyby politickou komunikaci vzali do rukou skuteční machři. Už ne jenom hesla na billboardech, ale pořádně hrábnout do reality.

Svět podle PR agentur

Řekněme si třeba čistě hypoteticky, že to, jak ministr Zaorálek pomáhal v úterý večer na D1 sekyrou vyprošťovat lidi z převráceného kamionu, nebyla náhoda. Že to byla první kampaň americké PR agentury PSB. To by byl teprve svět!

Pondělí - Bohuslav Sobotka se ocitne uvězněn v zatopeném metru mezi stanicemi Malostranská a Staroměstská. Zachrání několik set lidí tím, že je převede do čínské ponorky, která náhodou popluje kolem.

Úterý - Jan Hamáček se ujímá pilotování letadla na lince PrahaBratislava, když oba piloti dostanou infarkt a letušky omdlí.

Středa - Milan Chovanec zneškodní útok ISIS v pražském Palladiu a postřílí komando třiceti útočníků lehkým kulometem, který mu shodou náhod bude předávat ředitel České zbrojovky Luboš Kovařík v tamní kavárně.

Čtvrtek - Michaela Marksová převádí babičku s nákupem přes magistrálu v oblasti Muzea.

Pátek - Lenka Teska Arnoštová zachrání sebe sama před znásilněním v pražské Stromovce.

Sobota - Milan Štěch zneškodněním počítačového viru zachraňuje Brno před atomovým úderem separatistů.

To by byla sdílení na sociálních sítích! To by lítaly preference! A zdá se vám to snad přehnané? Mně ne, protože už tam skoro jsme. Tomio Okamura mluví nad hrobem své matky o tom, že poctivě pracovat se vyplácí. Hlavní mistr hradní etikety Jindřich Forejt šňupe bílý prášek ve společnosti gay escortu. Mluvčí prezidenta hledá roky neexistující článek vlevo dole. Desítky článků vycházejí o Žáčkově básničce pro děti o maminkách. Národ se fotí s plakáty Ortelu na protest proti migrantům, kteří tu žádní nejsou. V tomhle chaosu to skutečně vypadá, že pravda je nějaký přežitek z devatenáctého století.

Kde je napsaná pravda?

Bavil jsem se včera na síti s diskutérem, který Andreje Babiše obhajoval. Proč by prý měl sdělovat novinářům své příjmy? To jako když se novinář zeptá, tak mu musí kdokoli odpovědět? Namítal jsem, že místopředseda vlády, který postavil svoji permanentní kampaň na tvrzení, že všichni kradou, by měl odpovědět na otázku, kde vzal své peníze. Ještě navíc v době, kdy i jeho vláda schválila zákon o prokazování původu majetku.
- Ale proč má odpovídat novinářům? ptal se dál.
- Protože novináři se ptají v zájmu veřejnosti, říká se tomu "čtvrtý pilíř demokracie", vysvětloval jsem.
- A ve kterém zákoně je psáno, že novináři jsou čtvrtý pilíř demokracie? zněla další otázka.

A na tohle už jsem byl krátký. Ani nevím, jestli to je někde psáno, je to prostě taková pravda, kterou každý ví, že novináři jsou tu od toho, aby se ptali, a politici, aby jim odpovídali. Ale jak vidět, pro někoho už není pravda ani tohle.

On baví!

"To je borec, ten jim to zase nandal," řekne si jeden volič, zatímco druhý úpí: "Jak takového člověka může někdo volit?"

Neil Postman napsal svou knihu Ubavit se k smrti v roce 1985, a teprve teď můžeme jeho vizi docenit. V předvečer amerických voleb jsem byl v USA v jednom baru, byl plný novinářů a politiků a téma bylo jediné: co zase řekl Trump. Trumpa jeli v sedm hodin večer, jeli ho i v jedenáct, jeli ho při prvním koktejlu i při pátém panáku, jeli ho zkrátka pořád a já jim říkám, že Trump nakonec ty volby vyhraje. Jak by je mohl vyhrát, usmívali se mojí naivitě. No vždyť se nikdo nebaví o nikom jiném než o něm.

Protože my sice tvrdíme, že chceme v politice kvalitní odborníky. Ale už jste viděli na svém Facebooku někoho sdílet nějaký odborný ekonomický text? Nějakou úvahu o fungování právního systému? Nebo - v případě EET - nějakou studii na téma, zda skutečně v případě zavedení obdobného systému, řekněme ve Finsku, zanikly hospody v malých obcích? Kdepak. Debata se smrskla na kradou/nekradou. A na to, kdo je pakáž.

My už totiž od politiků žádnou pravdu nečekáme. Chceme, aby nás bavili. A oni baví.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, producenta Jakuba Horáka a dalších.