Hodnocení vědy potřebuje revoluci

Tým ministra Bělobrádka přichází s návrhem změnit způsob hodnocení práce v institucích zabývajících se vědou. Do systému vstoupí nezávislí zahraniční experti, hodnotit se nebudou pouze publikační výsledky, ale i další parametry funkčnosti ústavů Akademie věd a v blízké budoucnosti i vysokých škol. Současný systém, při kterém se jednotlivé publikace mění podle sofistikovaného klíče na body a ty na peníze pro jednotlivé instituce, bude nahrazen čímsi podrobnějším. Mnozí to vítají, ačkoliv stávající systém se mi nezdá tak špatný. Přináší totiž aspoň jakousi objektivizaci vědecké činnosti a tu prostředí v malé České republice potřebuje jako sůl. Nicméně pokud nový systém slibuje ještě více objektivních parametrů a nezávislé hodnocení, pak se zřejmě jedná o změnu k lepšímu.

Problém však nastává ve chvíli, kdy evaluace jednotlivých institucí bude dokončena. Ministrův plán počítá s tím, že zafixuje současný stav podpory jednotlivých ústavů a po jednotkách procent bude přidávat do rozpočtu těm nejlepším. Obávám se však, že tím předchozí hodnocení téměř pozbývá na významu. Člověka okamžitě napadá paralela s průmyslovou sférou. Který manažer by ty nejhorší provozy podržel a ziskovým přidal v řádu jednotek procent? Tento princip má charakter politického aktu, nikoliv manažerského rozhodnutí ve prospěch zásadního zlepšení systému.