Že mi vývoj v téhle zemi za posledních pětadvacet let konvenuje, tím se netajím. Nemám dojem, že se máme čím dál hůř, naopak vidím, že v lecčems se máme líp a v lecčems zdaleka nejlíp, jak jsme se kdy měli. Nezavírám oči před problémy, ale zase nejsem fatalista: buď všechno skvělé, nebo všechno tragédie.

Jedna z věcí, kde je pokrok vidět hodně výrazně, jsou služby. Srovnejte si chování prodavačky z roku 1987 s tou z roku 2017. Jasně že někde to zůstalo stejné - ale o to výraznější je srovnání s místy, kde se služby staly opravdovými službami. Naplňuje mě to optimismem a věřím, že lidé postupně začnou vyžadovat služby na úrovni, budou, jak se říká, "hlasovat peněženkou" a obchody či restaurace, kde se k zákazníkovi chovají nevrle, budou muset zavřít, protože proč by člověk měl chodit někam, kde jsou na něj nepříjemní, když může, díky konkurenci, dojít tam, kde jsou na něj příjemní…

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?