Jak by finanční správa měla ideálně fungovat? To je otázka, která nedá spát desítkám expertů, novinářů a komentátorů, a tak se každý týden dočítám tu o přemíře represe, tu o chybějícím proklientském přístupu, o přílišné horlivosti nebo naopak laxnosti. Nechybí ostrá kritika našich opatření, která je přímo úměrná jejich efektům v boji s daňovými úniky.

Od kolegů ze zahraničních finančních správ vím, že nejde o nic neobvyklého. Část kritiky je potřeba přijmout a poučit se z ní, tu absurdní však musíme rezolutně odmítnout. Daně, které vybíráme navíc, musí přirozeně někomu chybět, třeba na různých provizích.

Ale ano, ani ve směru prevence nejsme pasivní a pracujeme třeba se studenty a učíme je, že platit daně je normální. Rozhodně se však nechystáme místo boje s daňovými úniky sbalit kufry a vyklidit pole těm, kterým nyní, díky naší dobře odvedené práci, chybí prostředky, které ale skutečně patří státu.

Kritizovat "berňák" je vděčné téma. A dá se na tom docela pěkně udělat jméno v médiích, což by mi zcela jistě potvrdili někteří daňoví poradci nebo novináři, kteří se pouze ohánějí ostrými slovy na náš účet, ale už nenabízejí žádné návody na zlepšení. Jednoduše jen využívají své "opozice" vůči nám a zapomínají na klíčový fakt – přístup finanční správy je pouze obrazem nás všech a naší všeobecné ochoty (ne)dodržovat pravidla. Ale možná je i zbytečné postup finanční správy před těmito obhajovat, protože o skutečných důvodech jejich jednání lze s ohledem na chybějící finanční prostředky v temné zóně ekonomiky úspěšně spekulovat.

Jak by měla finanční správa fungovat podle mě? Především tak, aby umožnila státu snižovat daňovou zátěž obyvatelstva a zároveň zajistila, aby inkasa DPH, daně z příjmu nebo spotřebních daní, prostě daňových příjmů, neklesala, ale rostla. Mám radost, že se to v uplynulých třech letech úspěšně daří. Jak dál? I nadále budeme pracovat pro lidi a snižovat administrativní zátěž těm, kteří si chtějí své zákonné povinnosti splnit. Nemůže být pochyb o tom, že finanční správa nebyla nikdy více proklientská, než je nyní.

S novými nástroji k efektivnější správě daní, které s sebou přirozeně přinesly i nové povinnosti občanům, je spjat z naší strany také výrazně intenzivnější informační servis. Na dotazy občanů ke kontrolnímu hlášení i evidenci tržeb jsme zřídili speciální infolinky, které každý den obsluhují naši interní zaměstnanci. K evidenci tržeb máme specializovaný web, který na jednom místě nabízí ucelené a přehledné informace k dané problematice a informuje o novinkách. Skrze webový kontaktní formulář jsme občanům nabídli další z možností, jak nám zaslat své dotazy.

S kolegy z ministerstva jsme projeli republiku a o evidenci tržeb odpřednášeli přes 100 seminářů a konferencí. Kromě toho k daním dlouhodobě vytváříme informační letáky, brožury, infografiky a návodná videa. Aktivně s občany komunikujeme přes sociální sítě i média. V době kampaní k podávání daňových přiznání vyjíždíme za občany co nejblíže k nim do obcí, radíme jim a pomáháme s vyplněním přiznání. V případě potřeby rozšiřujeme úřední hodiny na cca 200 "pobočkách" finanční správy, kde jsou naši zaměstnanci občanům k dispozici každý den.

Postupně také rozšiřujeme elektronickou komunikaci s občany, zároveň ale zachováváme i tradiční "papírové" cesty. Pokud si občané nevědí rady s elektronickým podáním přes Daňový portál, mohou se obrátit na velmi flexibilní ePodporu. Papírové formuláře se snažíme zjednodušovat, například formou daňového přiznání na dvě stránky, a jejich podání umožňujeme také přes hustou síť poboček České pošty. Kromě toho rozesíláme informační newslettery, aktualizujeme úřední desky i obyčejné nástěnky na jednotlivých finančních úřadech. V případě nejasností ohledně daňových povinností s občany aktivně komunikujeme a snažíme se situaci vyřešit. Zabýváme se jednotlivými podněty ze strany občanů a odpovídáme na všechny dotazy. Toto vše je jen krátký výčet toho, jakým způsobem dnes finanční správa funguje – funguje pro lidi. A pokud se povznesete nad skutečnost, že finanční správa vykonává nepopulární, ale kriticky důležitou agendu pro stát, jíž je výběr daní, a potlačíte subjektivní předsudky, musí každý uznat, že je to pravda. A navíc, že v porovnání s ostatními veřejnými institucemi si finanční správa stojí velice dobře přesto, a možná právě proto, že si nese handicap spočívající v agendě, kterou stát "bere". Protože agendou, kterou stát "dává", se vytváří pozitivní obraz tisíckrát snadněji.

Naše fungování totiž nemůže být, navíc v době plné stále sofistikovanějších způsobů krácení daní, založeno výlučně na proklientském přístupu a prevenci, protože ne všichni respektují pravidla. Kdyby všichni platili daně poctivě, není třeba zavádět taková opatření, jako je kontrolní hlášení či elektronická evidence tržeb. V České republice však daňové úniky jen na DPH dosáhly v roce 2015 alarmující výše 80 miliard korun! To je výsměch nejen státu, ale zejména všem, kteří platí daně tak, jak se má.

Ano, s cílem chránit poctivé občany jsme pak vůči těm, kteří nerespektují pravidla, nuceni vedle preventivních využívat i represivní nástroje. V tomto směru se snaží finanční správa trvale zlepšovat. Navíc represe je však vždy až to nejzazší možné řešení, kterému předchází celá řada kroků, včetně komunikace s dotčeným subjektem. Jak vybrat daně bez možnosti represe, jsem se zatím bohužel v žádném sloupku nedočetl.


Vyjádření předsedy Unie daňových poplatníků:

Události poslední doby vyprovokovaly generálního ředitele Generálního finančního ředitelství, pana Martina Janečka, k obhajobě způsobu výběru daní u nás. Stále častěji totiž zaznívá, že finanční správa se na místo prevence a osvěty spoléhá jen na represi. Těmto hlasům se nelze divit. Vždyť zkušenosti z daňových řízení ukazují, že způsob boje proti podvodům na DPH je veden ryze pragmaticky. Finanční správa se zaměřuje zejména na ty, kdo mají majetek, který by ke krytí ztrát mohl být použit. Předmětem zájmu tak nejsou skuteční podvodníci (ti již jsou s penězi dávno mimo dosah finanční správy), avšak podnikatelé, kteří od podvodníků ve své nevědomosti nakoupili zboží včetně DPH. Těm je pak vyčítáno, že o podvodu měli vědět či dokonce – a toto tvrzení s železnou pravidelností oceňují orgány činné v trestním řízení – že o podvodu věděli.

Nabízí se tak otázka, co finanční správa považuje za podvod na DPH? V podstatě každou situaci, kdy správce daně neobdrží platbu této daně dle svých představ. V praxi jde např. o situaci, kdy je dodavatel nekontaktní, načež mu je doměřena daň. Přitom vězte, že doměřit daň nekontaktnímu subjektu není nic těžkého, protože se nijak nebrání. Zpravidla se však jedná o skutečný podvod na DPH, u něhož je podvodníkem prodáno zboží včetně DPH, aniž by tato daň byla následně odvedena do státního rozpočtu. Po identifikaci podvodu však ke slovu přichází argumentační majstrštyk finanční správy, kdy neuhrazená daňová povinnost, co by výnos z podvodu, je vmetena do tváře odběratelům. Nechť tito pod hrozbou spoluodpovědnosti prokážou, že o podvodu svého dodavatele nevěděli a vědět nemohli. 

Pokud tak z naší strany byly adresovány vůči finanční správě nějaké výtky, mířily na zvrácenost způsobu, jakým finanční správa přenáší dopady podvodů na obchodní partnery. Ostatně považte sami. Aby finanční mohla požadovat dlužnou daň po obchodních partnerech, postačí, měl-li podvodný dodavatel sídlo na adrese, kde má sídlo také plno jiných firem; neměl-li tento dodavatele vlastní webové stránky; a neobsahovala-li písemná smlouva s tímto dodavatelem záruční podmínky (nedej bože neexistovala-li písemná smlouva vůbec). Tyto skutečnosti pak dle finanční správy samy o sobě sice důkazem podvodu nejsou, avšak ve svém souhrnu ukazují, že si podnikatel v rámci vytýkaného obchodu počínal zjevně lehkomyslně. Tím se z něj stává spolupachatel, kterému lze doměřit daň, včetně významného příslušenství. Přitom „výmluvy“, že dodavatel nebyl v době obchodu nespolehlivý plátce a že mu bylo placeno na zveřejněný účet ani nezkoušejte. Nijak nepomohou. Naopak, pokud by nebylo placeno na zveřejněný účet či bylo obchodováno s nespolehlivým plátcem, jak vyžaduje § 109 zákona o DPH, pak dlužnou daň sice budete muset zaplatit, avšak bez onoho významného příslušenství. Není absurdní, že ten, kdo porušil zákon o DPH, ve finále neplatí penále (20% z doměrku) a úrok z prodlení (cca 15% p. a.), avšak ten, kdo se jím řídil, penále a úrok z prodlení platí? 

V rámci Unie daňových poplatníků se snažíme opakovaně poukazovat na to, že finanční správa by měla dát podnikatelům jasně na srozuměnou, jak málo stačí k tomu, aby ručili za daňové povinnosti svých obchodních partnerů. Vždyť onen výše uvedený ukázkový případ jasně ukazuje, že síto je tak jemné, že jím projdou snad jen velcí podnikatelé s armádou právních profesionálů. Ani odkazy pana generálního ředitele na prevenci na školách tak nemohou změnit nic na tom, že na osvětu se tady zcela rezignuje. A když už jsme u té prevence na školách, pak nejlepším způsobem, jak učit studenty platit daně, je jít jim příkladem. Příkladem na straně čelních představitelů moci výkonné tohoto státu, že daně se mají platit; jakož i příkladem na straně finanční správy, že zákon platí stejně pro každého – padni komu padni. V opačném případě se totiž zaměňuje prevence s pokrytectvím, byť obojí je od p. 

Ondřej Lichnovský

předseda Unie daňových poplatníků ČR

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru