Moje babička chodívala k doktorovi "na cukr". Měla cukrovku, tedy diabetes, a chodila na pravidelné kontroly. Ty pro ni byly vždy zdrojem stresu - už týden před kontrolou se začala hlídat, kafe pila toliko s cukerínem, buchty nepekla a dva dny před kontrolou byla schopná sníst třeba jen jeden rohlík za den. Jednou ji takhle objevila moje máma. Babička se plížila po bytě, hladová, unavená, a matka se jí ptala: "Mami, co to děláš?" - "No, vždyť já jdu zítra na cukr, tak abych ho neměla vysokej!"