Dnešní informační společnost poskytuje lidem velké možnosti, ale na druhé straně od nich vyžaduje i vysokou míru odpovědnosti. Oslněni a nadšeni z nových technologií a jejich fungování zapomínáme totiž snadno na důsledky, které naše činy mají. Nová technická zařízení navíc své negativní dopady dovedou skrývat, takže se s nimi často nemusíme ani tváří v tvář setkat. Přestože nové digitální technologie s sebou přinášejí mnoho pozitiv, chtěl bych v tomto článku upozornit na některá etická rizika s nimi spojená.

Rizika eticky nežádoucího jednání se týkají oblasti soukromí, přesnosti informací, jejich vlastnictví a dostupnosti. Dnes se nejvíce hovoří o ztrátě soukromí, které je důležité pro rozvoj lidské svobody, důstojnosti, kreativity a mezilidských vztahů, ale v ohrožení jsou i další hodnoty. Ztrátou přesnosti, která hrozí například při zpracování velkých dat, přicházíme o respekt k jedinečnosti subjektu. Problém vlastnictví je akutní nejen při zpracování dat v různých státech a využívání cloudových služeb, ale především při ochraně autorských práv.

Informací je dnes k dispozici mnoho, ale ne všem jsou stejně dostupné. Digitální propast se rozevírá nejen mezi různými zeměmi, ale také v rámci jedné společnosti. Ne všichni jsou stejně informačně gramotní a movití, aby využívali všechny možnosti, které jim dnešní informační společnost nabízí.

Informační technologie také mění naše chování a postoj ke světu, což má své etické konsekvence. Příkladem může být zajištění maximální poslušnosti občanů podrobným přehledem státu nebo soukromých firem o jejich chování, neboť velká část lidských aktivit se odehrává, nebo alespoň projevuje, v digitálním prostoru. Množství informací, které budou o uživatelích k dispozici, se bude zvyšovat i s rozvojem internetu věcí. Nejedná se ovšem o jediné riziko.

Další hrozba vychází ze zmíněné složitosti a nesrozumitelnosti fungování technologií. Může se stát, že lidé přestanou rozumět světu kolem sebe a budou se v něm dít nepředvídatelné věci, o kterých lidé nebudou vědět, proč se vlastně dějí ani jak je ovlivnit. O tom psal již Franz Kafka.

Ale lidé nemusí možné etické problémy ani pociťovat jako nepříjemné a nežádoucí. Etických hodnot je možné se vzdát i dobrovolně výměnou za určité ekonomické výhody nebo za nějaký druh zábavy. Při radosti a veselí si člověk ani nevšimne, co se kolem něj odehrává. Různé formy marketingového využití prvků z počítačových her a zaujetí míří přesně tímto směrem.

Nesmíme zapomínat ani na riziko odtržení od reálného světa, které je spojeno především s virtuální realitou. Ta se může stát reálnější než realita skutečná, může být hyperreálná. Nejde však jen o virtuální realitu, ale také o různé idealizované obrazy a vzory, které vzdalují člověka od skutečnosti. Do této oblasti vlastně patří také internetová izolace od zpráv a informací, které narušují zažitou představu o světě.

Etické problémy je třeba řešit na více úrovních. Jednak tak, aby se staly součástí veřejného prostoru a aby o nich společnost věděla a diskutovala. Dále je třeba, aby i tvůrci nových technologií vytvářeli své produkty odpovědně. Součástí jejich práce by proto měla být i úvaha o účincích jejich produktů na společnost.