Udělovat Nobelovu cenu za mír organizacím, nikoli jednotlivcům, s sebou nese jistou potíž. Není tam jeden lidský příběh, který by se dal převyprávět. Což samozřejmě neznamená, že si organizace takové vyznamenání nezaslouží.

I třeba jedna z nejvysmívanějších Nobelových cen za mír, ta z roku 2012 udělená Evropské unii, měla své hluboké opodstatnění.

Jakkoliv můžeme být oprávněně kritičtí třeba k dost zkostnatělé zbyrokratizovanosti, jíž se vyznačuje provoz v Bruselu, nemění to nic na tom, že myšlenka evropské integrace, postavená na solidaritě a prosperitě, nese hlavní zásluhu na tom, že se na našem kontinentu už neválčí.

Podobně trapně bychom se mohli vysmívat ceně pro organizaci usilující o jaderné odzbrojení ve chvíli, kdy KLDR provádí mohutné jaderné testy, Donald Trump oznamuje modernizaci amerického jaderného arzenálu a Kreml samozřejmě neučinil ani krok směrem k nějakému svému odzbrojení, byť se k tomu zavázal Dmitrij Medveděv při setkání s Barackem Obamou v Praze před necelým desetiletím. Vysmívat tedy ve smyslu: Nobelův výbor zase šlápl vedle.

nobelovu cenu míru získala mezinárodní kampaň pro zrušení jaderných zbraní

Jenže ať už si o tom tedy můžeme myslet cokoliv, Nobelův výbor zjevně neuděluje tu nejprestižnější cenu na světě jen za nějaký hmatatelný výsledek, nýbrž třeba i jen za snahu.

Organizace ICAN zastřešuje desetitisíce různých aktivistů, shromážděných v nejrůznějších spolcích. Společným cílem je odstranit z povrchu zemského zbraně, které jsou schopné nás všechny smazat právě z povrchu zemského.

Kdysi v dobách studené války byly ty snahy kontaminovány levicově protiamerickým, dost často rovnou marxistickým kontextem, připomeňme třeba kampaň proti instalaci amerických raket v britském Greenham Common v roce 1981, spojenou s mnoha pokusy o blokádu tamější armádní základny.

V rámci ICAN sice jistě asi působí hodně part, které mají k těmto svým pomýleným předchůdcům ideologicky blízko. Jenže světový kontext je dnes jiný. Globální stabilitu ohrožují hlavně nepředvídatelné režimy typu toho íránského a zejména severokorejského.

Pokud Nobelova cena za mír zapůsobí jako vzpruha pro ty, kteří chtějí tlačit třeba na Čínu, aby přestala Kimův režim v Pchjongjangu potichu podporovat, vejde tento pátek po zásluze do dějin. Pokud ale zafunguje spíše jako vzpruha pro tupou levicovou umanutost, namířenou proti USA, Británii, Francii a Izraeli, nezbude než si říct, že výbor opravdu šlápl vedle.