Michal Skořepa
Limity, které v úterý stanovila Česká národní banka pro banky poskytující hypotéky, vyvolaly mnoho otázek. Jednou z nich je i dopad na oblast nájemného. Někteří komentátoři přišli se vcelku intuitivně znějící úvahou, že lidé, kteří teď nedosáhnou na hypotéku, budou muset přesunout svou poptávku na "sousední" trh s nájemním bydlením, a výsledkem tak bude rychlejší růst nájemného.
Já si umím představit i jiný, ve svém důsledku pro vývoj nájemného zcela opačný scénář. Ten vychází z předpokladu, že zájemci o hypotéku potvrdí svým chováním dlouhodobý odpor české veřejnosti k nájemnímu bydlení, dejme tomu na základě úvahy (ať si o ní myslíme cokoli), že placení nájemného je ve srovnání se splácením hypotéky vyhazováním peněz.
Pokud tito lidé nebudou nově schopni si koupit vysněné nové bydlení na úvěr, mnozí z nich se rozhodnou si koupit na úvěr nové bydlení méně vysněné, levnější, na které jim banka hypotéku poskytne. Například ten, kdo by rád bydlel v bytě v Praze, si koupí byt kousek za Prahou.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
- Jak budou lidé řešit méně dostupné bydlení za předpokladu, že Češi mají odpor k bydlení v nájmu.
- Proč omezení povede ke zlevňování nájemného.
- A jak tuto úvahu podporují historická data.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
