Rozpočtový přebytek je dočasný, podniky se chystají na horší časy, politikům to ještě nedošlo

Vláda loni hospodařila s mírným přebytkem. 2,9 miliardy korun. To je skvělá zpráva, zejména v kontextu toho, že podle původních předpokladů schválených parlamentem si mohla dovolit udělat sekyru ve výši padesáti miliard korun. O něco horší zprávou je, že přestože má vláda k dispozici Výbor pro rozpočtové prognózy a Národní rozpočtovou radu a ministerstvo financí k tomu celé patro odborníků na makroekonomické prognózy, jde o další rok, kdy se realita nesetkává s plánem v řádu desítek miliard korun. Z výroků ministryně financí Aleny Schillerové lze usoudit, že jde o strategii, která naznačuje, že je resort raději opatrný. Může jít ale také o neschopnost všech zúčastněných, což by ovšem nebylo dobrou zprávou pro jakýkoliv rozpočet ani vládní strategii.

Ale zpátky k číslům za rok 2018. O nejvyšší růst na straně příjmů se postaraly daně a sociální odvody z mezd a platů zaměstnanců. Jde o výsledek dvou faktorů – zaprvé stát začal rekordně přidávat, aby všem vynahradil krizové škrty a postkrizové platové přešlapování. Rekordně nízká nezaměstnanost a vysoká konkurence ze strany státu pak donutila soukromé firmy, aby v přidávání na mzdách nepolevily ani v roce 2018. Loňský rok tak lze bezesporu nazvat rokem zaměstnanců.

Rozpočtu ale nahrává i demografie. Silné ročníky narozené na počátku sedmdesátých let se dostaly do věku nejvyšších příjmů. A díky tomu, že byl tehdy baby boom, jejich podíl na celkové populaci stoupl. I to je jeden z důvodů, proč se poprvé od roku 2008 také dostal do přebytku důchodový systém.