Donald Trump není jednoduchý prezident a Andrej Babiš není jednoduchý premiér. U obou z nich lze v mnohém pochybovat, zda vedlejší ztráty, které ve výsledku vyplynou z jejich působení v politice, nebudou docela vysoké.

Oba jsou ovšem řádně zvolenými šéfy exekutiv ve svých zemích, a jsou zde tak přinejmenším tři dobré důvody, proč je dobrou zprávou, že americký prezident přijme českého premiéra v Bílém domě.

Vezmeme-li to od obecného ke konkrétnímu, tak zaprvé tím Babiš potvrdí základní zahraničněpolitické a bezpečnostní ukotvení České republiky.

Ve svém programovém prohlášení Babišova vláda říká, že jejich "zahraniční politika bude vycházet především z členství v EU a NATO", a zároveň konstatuje, že "transatlantická vazba je nejdůležitější bezpečnostní, obchodní i hodnotovou vazbou pro Evropu i NATO".

Na papíře je tedy vše jasné, Česko ví, k čemu se hlásí, kam patří. Jenže v reálu Babiš vládne s podporou KSČM, která propaguje, že by se Česko mělo ve své zahraniční politice řídit politikou "všech azimutů".

Přičemž za tímto věcným nesmyslem, že bychom měli být se všemi stejně za dobře, se komunisté ve skutečnosti už ani nesnaží skrývat nechuť k NATO, k českému ukotvení v západních strukturách. Tisíckrát raději by viděli, kdyby premiér jezdil do Moskvy. A využívají i toho, že Donald Trump není – ve smyslu posilování transatlantické vazby – pro Evropany ideální partner.

Jenže zároveň platí, že Spojené státy nejsou jen prezidentovy výroky a jeho vzkazy na Twitteru. V bezpečnostní oblasti je politika Trumpovy administrativy vůči Evropě pevná, americká vojenská přítomnost v Evropě se za poslední tři roky výrazně posílala. A pojistkou, že transatlantický most může být oslaben, ale jen tak se nerozpadne, je navíc americký Kongres.

Andrej Babiš jede do Bílého domu jménem České republiky, Donald Trump ho tam přijme za USA. Potvrdí tím vazbu, která bude trvat, když už ani jeden z nich nemusí být v úřadě.

Prezident Trump a premiér Babiš jsou si trochu podobni v tom, že jejich politika není ani tak hodnotová, jako spíše transakční, obchodní. Což není pochvala, ale zároveň je to druhý důvod, proč je dobře, že se potkají v Bílém domě.

Ukazuje to, že je zde reálná agenda, konkrétní věci, které obě strany zajímají. Je to jaderná energetika, kybernetická bezpečnost, především pak pochyby ohledně čínské firmy Huawei a také možné zakázky pro českou armádu.

Je to hodně účelové? Asi ano, ale je to zdaleka lepší, než kdyby na stole nebylo vůbec nic. Zopakujme, česko-americký vztah má zdaleka dlouhodobější charakter, než bude politický život Trumpa v Bílém domě a Babiše ve Strakově akademii. A bude jen skvělé, když ho svým nástupcům předají v dobré kondici, i kdyby šlo "jen" o obchodní dealy.

A za třetí, i Andrej Babiš je jen člověk. A koho by nepotěšilo, čí ego by nebylo povzneseno přijetím v Bílém domě? Je to vrcholná instituce i symbol celé Ameriky, Spojených států, kde se Andrej Babiš, když tam byl ještě jako ministr financí v dubnu 2015, evidentně cítil velmi dobře.

Připomeňme, že zatímco Miloš Zeman jel tehdy, na jaře 2015, rok po ruské anexi Krymu, do Moskvy, Andrej Babiš měl ve stejné chvíli přijetí v Kongresu a v Pentagonu a na rozdíl od českého prezidenta jasně podpořil sankce proti Rusku.

Babiš by to možná udělal i bez své tehdejší cesty do USA, ale na druhou stranu nepodceňujme neviditelnou ruku "soft power". Je to sice měkká síla, ale funguje.

Tehdejší ministr financí Andrej Babiš dával z New Yorku a Washingtonu na Twitter nadšená selfíčka, tak říkajíc jako malý kluk. Já a Broadway, já a Michael Bloomberg, s manželkou Monikou na Arlingtonském hřbitově… Ale bylo vidět, že se jim v Americe líbilo, včetně té fotky před Bílým domem.

Teď se Andrej Babiš podívá dovnitř. A bez diskuse: je nesporně lepší, když se český premiér bude cítit vítán a dobře v Bílém domě, než kdyby kolem něho kroužili muži v Kremlu.