Stát se podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 nemusí omlouvat za výroky Miloše Zemana o Ferdinandu Peroutkovi. Vyznění pět let trvajícího sporu kolem neexistujícího článku Hitler je gentleman je trudné: prezident si může říkat, co chce, může urážet, koho chce, může si vymýšlet, co chce, a není za to v žádném smyslu odpovědný. A není za to odpovědný ani nikdo jiný. Lidé, které si prezident vybere jako svůj terč, mají prostě smůlu.
Celá záležitost je ale kormutlivá i z dalších důvodů. Především znovu zpřítomňuje zjištění, že máme prezidenta, který se chová jako trucovité děcko. Bylo jednoznačně prokázáno, že článek, který Zeman Peroutkovi přiřkl, neexistuje. A prezident se přesto schovává, mlží a kličkuje, co mu paragrafy dovolí. S úctou k pravdě se to v úřadě, nad kterým vlaje standarta s nápisem "Pravda vítězí", bohužel má zhruba stejně jako v partě uličníků.
Za této situace je zlé, že v Česku neexistuje způsob, jak prezidenta přimět, aby nelhal. Nejde přitom jen o morální rozměr celé záležitosti, má to zcela praktické důsledky. Prezident už dávno není jen ceremoniální figura, je přímým aktérem mocenských konfliktů. A nemožnost volat ho k odpovědnosti za nepravdivé výroky znamená, že mu byla legalizována lež jako nástroje politického boje. Netřeba pochybovat, že Miloš Zeman, který nikdy nešel pro výmysl daleko, touto výhodou nepohrdne.
Stát se nemusí omlouvat za Zemanovy výroky o Peroutkovi, rozhodl soud
Ale zpět k vlastní kauze Peroutka. Verdikt Obvodního soudu pro Prahu 1 může ještě zvrátit vyšší instance. Bylo by to, při vší úctě k právní argumentaci obvodního soudu, nanejvýš ozdravné. Každému je zřejmé, že pokud je někdo přichycen při lži a nemá dost cti v těle, aby se omluvil, měl by ho k tomu přimět soud. Pokud se to nestane, je evidentní, že se aplikace práva odpojuje od přirozeného citu pro spravedlnost. Přesně to nyní bohužel sledujeme. Miloš Zeman je tak nejen hlavou státu. Ale také hlavou ryby, která zrovna dvakrát nevoní.
