Městské legendy mají důležité místo v dospívání dětí po celém světě. Mnozí ze čtenářů si vzpomenou na "zaručené" zprávy o tom, že příští čtvrtek vypukne třetí světová válka (a tudíž není potřeba jít do školy), případně si vybaví děsivou historku o tom, jak někdo našel v salámu nebo párku uříznutý kus prstu. Legenda o černé sanitce, která křižuje česká města a unáší děti, dokonce dala jméno populární sérii knih i televiznímu seriálu.

To ukazuje, že městské legendy nepatří jen do říše strachů dětských. Moskevské kulturní antropoložky Alexandra Archipovová a Anna Kirzjuková vydaly loni na podzim knihu nazvanou Nebezpečné sovětské věci − městské legendy a strachy v SSSR. Vědeckým a přitom velmi čtivým způsobem tu ukazují, nakolik takové vyprávěnky odrážejí život společnosti a také jak je dokáže využívat státní propaganda.

Černá Volha

V Sovětském svazu roli černé sanitky plnila černá Volha, vůz který používali především představitelé moci. Obyčejný člověk si Volhu mohl koupit až koncem 70. let minulého století. Tajemný vůz brázdil ulice sovětských měst a unášel děti, které už následně nikdo neviděl. V pozdějších variantách měl někdy poznávací značku SSD, což znamenalo Smrt sovětským dětem. "V dětství jsem věděla, že černá Volha krade děti. Moje spolužačka Ljusja mi vyprávěla, že jeden kluk se procházel po ulici a vedle něj zastavila černá Volha, otevřelo se okénko, odtud se objevila černá ruka a podala mu míč. Kluk ho chtěl vzít, vtáhli ho do auta a už ho nikdo neviděl," citují autorky knihy jednu ze svých respondentek.

Legenda tu zjevně navazuje na epochu stalinského teroru, kdy černé vozy tajné služby NKVD nad ránem přijížděly zatýkat skutečné i (většinou) domnělé odpůrce sovětského režimu. Často je pak skutečně již nikdo živé neviděl.

Autorky knihy tvrdí, že jedním ze zdrojů legendy může být případ Lavrentije Beriji, všemocného šéfa NKVD, který po smrti sovětského vůdce Josifa Stalina prohrál boj o moc a následně byl popraven coby západní špion a škůdce. Berija si pro ukojení sexuálního apetitu vybíral i dívky a ženy na moskevských ulicích. "Když jel z Kremlu domů, nejednou nařídil své ochrance, aby do auta zatáhla dívku z chodníku, která se mu zalíbila," napsal ve vzpomínkách dlouholetý člen ústředního výboru strany Dmitrij Šepilov.

Nepopíral to ani sám Berija. "Někdy jsem poslal své lidi za dívkou, aby zjistili její adresu, seznámili se s ní a eventuálně mi ji dovezli domů. Takových případů bylo dost," vypověděl během soudního procesu. Tomu samozřejmě můžeme a nemusíme věřit, nikdo přesně neví, co Berija, člověk, který poslal na smrt statisíce, pokud ne miliony lidí, zakusil ve vyšetřovací vazbě.

Trockij ve větvích

Legendy se zrodily i při honu na trockisty. Lev Trockij, hlavní Stalinův konkurent v boji o následnictví po smrti zakladatele bolševického státu Vladimira Iljiče Lenina, byl už v roce 1927 poslán do zahraničí. Ale v souladu se Stalinovou doktrínou "zostřujícího se třídního boje" byl i tak prohlášen za hlavního nepřítele. Agent NKVD Ramón Mercader ho v roce 1940 zavraždil v Mexiku.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se