Lidé milují příběhy. Jsou evolučně nastavení tak, že si je vytváří každý den v každý okamžik. Když někdo začne v dnešních dnech kýchat v metru, okamžitě na mysli vytane otázka, zda nemá koronavirus, jestli je to cizinec, jestli vypadá jako sportovně založený typ, který mohl být na horách v Itálii. A už se to spontánně valí. Je ale úplně jedno, jestli jde o koronavirus nebo o hledání příčiny partnerova pozdního příchodu. Lidský mozek okamžitě vymyslí příběh. Pocit uspokojení z jeho nalezení je totiž řízen stejným odměňovacím mechanismem, který je zodpovědný i za závislost na drogách nebo alkoholu. A je jedno, jestli to je příběh pravdivý nebo zcela falešný.

Evolučně je důležitý, umožňuje rychlé rozhodování v rychlém světě. Ten ale nyní zpomalil a týdny trávené za zdmi vlastního domova jsou příležitostí přemýšlet o sobě i svých bližních. Může se to hodit, protože permanentní soužití s jinými lidmi na jednom místě je psychicky náročné. Není náhoda, že s karanténou roste pravděpodobnost hádek, rozvodů či rozchodů. Lze ji ale přetavit v příležitost a zeptat se, kdo vůbec jsme, a využít k tomu své přátele, rodinu, kolegy i známé. Ti díky karanténě také mají čas podílet se na zajímavém experimentu, který muže zkusit každý.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se