Když si před třemi a půl lety Donald Trump při nástupu do Bílého domu stěžoval na nerovnováhu v americko-čínských obchodních vztazích, mohlo to vypadat jako výraz snahy narovnat deficit ve vzájemné výměně a jako úlitba voličům, kteří na vlastní kůži pocítili úbytek pracovních míst v důsledku přesunu výroby do země s nižšími mzdami. Dnes se dvě supervelmoci, jejichž hospodářská váha dohromady představuje dvě pětiny světové ekonomiky, utkávají na mnoha úrovních a co je důležitější, jako by nezadržitelně sklouzávaly ke vzájemnému střetu.

Seznam vzájemných sporů sahá od již zmíněného obchodu přes měření sil ve strategicky důležitém Jihočínském moři, obviňování z nezvládnutého nástupu pandemie covidu-19 nebo z porušení dosavadního statusu Hongkongu až po vzájemné zavírání konzulátů a vyhošťování diplomatů, novinářů či studentů.

Z příměří v obchodní válce přijatého s úlevou na počátku letošního roku mnoho nezbylo, protože Washington většinu dříve zvýšených tarifů nesnížil.

Tam, kde by optimisté byli ochotni popsat řadu vstřícnějších epizod, případně vliv blížících se prezidentských voleb ve Spojených státech, ale pesimisté vidí širší rámec a trvalejší trend. V bezpečnostní strategii Trumpovy vlády z roku 2017 byla Čína označena za "revizionistickou mocnost" a strategického rivala.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se