Zákon regulující poplatky, které si banky mohou naúčtovat při předčasném splacení hypotéky, je jen jeden. Výklady jsou však dva, a to diametrálně odlišné. Regulátor, Česká národní banka, se přiklonil k názoru, že finanční ústavy si mohou nárokovat jen čistě administrativní náklady. Takže ani v případě hypotéky na pět milionů korun s úrokem pevně stanoveným na deset let a uzavřenou třeba loni nestojí klienty útěk za lepšími podmínkami víc než několik stokorun. Ti, kdo splácejí úvěr s výrazně vyšším úrokem, než je nyní k mání, by byli hloupí, kdyby možnosti dát své bance vale a s náklady si nedělat hlavu nevyužili.
Části bank se benevolentnost výkladu ČNB hodila, když se pokoušely zvětšit svůj tržní podíl. Jenže velké banky mohou cenovou válkou a přetahováním klientů, kteří se zavázali k placení úroků na řadu let, víc ztratit než získat. Jako první to pochopila Komerční banka a zahájila něco neslýchaného − odboj proti všemocnému bankovnímu regulátorovi. Staví na stejném zákonu, "jen" si ho vykládá jinak, a tak účtuje těm, kdo chtějí hypotéku předčasně splatit, "oprávněné" náklady. Ty jdou do statisíců. Vzpoura proti ČNB je nakažlivá, nakonec se k ní přidala i Česká spořitelna a také bankovní asociace, kterou šéf spořitelny od června vede. Takže už to není spor jedné banky s regulátorem, proti ČNB stojí jasná většina bankovního sektoru.
Pro centrální banku to je složitá situace. Může ustoupit? Jak by vysvětlila, že neumí správně vyložit zákon, na jehož vzniku spolupracovala? Současně se ale ukazuje, že nemá dost silné páky na to, aby si své pojetí dokázala vynutit. Na to v ČNB rozhodně nejsou zvyklí.
Pro ty, kteří usilují o hypotéku, současný stav znamená zbytečnou nejistotu. Nabízejí banky v nynější situaci sazby odpovídající ceně peněz, nebo si přičtou i něco na pokrytí rizika předčasného splacení, které nebude možné kompenzovat? Na nejistotu si stěžují i banky. Pat by neřešila ani změna zákona. Na současný víc než bilionový balík hypoték by se totiž zpětně vztahovat nemohla.
