Rezulát 26:1 může připomínat například výsledek zápasu Česko-Bhútán v ledním hokeji. Ovšem právě tímto až absurdním poměrem zvítězila v letošních senátních volbách opozice nad koalicí. Hnutí ANO má jeden jediný mandát, sociální demokraté a vládu podporující komunisté zaznamenali čistou nulu. Opoziční kandidáti sfoukli ty vládní jako svíčku. Ale pozor. Radost v táboře opozice je sice pochopitelná, ovšem přehnaná a naprosto předčasná. Tady jsou tři důvody proč.

Zaprvé soupeř nevzal zápas tak úplně vážně. Andreje Babiše Senát příliš nezajímá, ví, že v něm nemá moc šancí. Nejen proto, že se proti němu v druhém kole všichni spojí, ale i proto, že osobnosti se hnutí ANO už vyhýbají jako vegetarián masně. Babiš se Senátu nevěnoval ve svém předvolebním vzkazu voličům, neinvestoval do kampaně, nesnažil se už ani silné osobnosti na kandidátky nalákat. Jeho povolebnímu vyjádření, že výsledky ani nesledoval, se sice tak úplně věřit nedá, protože prohrát takovým poměrem je pro něj opravdu ostuda. Ale fakt je, že daleko důležitější pro něj byly krajské volby. A i ty byly jen taková rozcvička před klíčovým zápasem, který se odehraje za rok ve volbách sněmovních.

Druhý důvod, proč by opozice neměla propadat po drtivém vítězství sebeuspokojení, spočívá v tom, že hrála na domácím hřišti, před svými fanoušky. Voliče vládních stran senátní volby za srdce neberou. Rozhodně ne natolik, aby k nim houfně přišli. Není divu, když jim jejich oblíbenci Andrej Babiš a Miloš Zeman dokola ládují do hlav, že Senát je zbytečný a měl by se zrušit.

Za podmínek ani ne sedmnáctiprocentní volební účasti v druhém kole měly opoziční strany vítězství jisté a v podstatě šlo jen o to, která získá nejvíc mandátů. Posledně to byla ODS, v tomto případě Starostové.

S tím souvisí třetí a nejdůležitější důvod, proč by opozice neměla propadat oslavám. Vítězství v prvním kole senátních voleb je pro její zástupce hračka, v kole druhém samozřejmost. Ale nejdůležitější bude, jak uspěje v pomyslném kole třetím. A tím bude volba předsedy horní komory parlamentu. Pokud se opozice začne hádat, Starostové, kteří získali nejsilnější klub, budou trvat na tom, že chtějí svého předsedu, a ODS začne vykřikovat, že ani náhodou, bude to zničující vzkaz voličům. Ti to přečtou tak, že řečem o spolupráci před klíčovými sněmovními volbami, natož pak po nich se nedá věřit. Odstranění Miloše Vystrčila z ODS z postu předsedy by udělalo radost jen Miloši Zemanovi, který ho nesnáší kvůli jeho cestě na Tchaj-wan, a Andreji Babišovi, který by viděl, že je snadné mezi opoziční strany hodit kus masa a ony už se porvou mezi sebou.

Pokud chce opozice skutečně uspět, měla by projevit klid a schopnost se dohodnout, protože za rok proti ní nenastoupí ekvivalent hokejového Bhútánu. Ale tým v plné síle, navíc na domácím hřišti, což je dané tím, že volební systém zvýhodňuje při přepočtu na mandáty ty nejsilnější. Bude zajímavé sledovat, jestli to lídrům opozice dojde.

(Psáno pro pořad Názory a argumenty ČRo Plus)

Související
Související

Komentáře ke článku

Tomáš Válek 12.10.2020 16:25
Jestli nakonec bude klub Starostů větší než ODS (není to jisté, bude ještě hodně přestupů a vytváření nových klubů), tak bude jen správné, že bude předseda Senátu ze STAN. Ta funkce není za zásluhy, ale za volební výsledek a tam byla ODS (alespoň zatím než se to zformuje) jednoznačně horší.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru