Politika, respektive akce ECB a FEDu mi připadá v dané situaci u obou jako velmi rozumná. Naštěstí obě instituce na sebe berou odpovědnost o něco širší, než by musely. Skutečnost, že zejména ECB tak bere na sebe úlohu, kterou původně nebyla pověřena, ale kterou nikdo není schopen sehrát, mám za velice pozitivní. Bohužel, nebudeme nikdy najisto vědět, že tato strategie byla nejlepší (půjde o historické kdyby), takže odvaha obou centrálních bank nebude nikdy oceněna všemi, a jistě ne známými dogmatiky všeho druhu. V mých očích to činí obě banky ještě větší chvályhodnými.

Zastal bych se však přeci jen trochu politiků, a to jak v Evropě, tak v USA. Každý dnes volá po nedostatku „leadership“ a zapomíná přitom, že vůdce je nejúspěšnější, když lidé mají pocit hlubkoké krize. Populární vůdci z historie nastupovali tehdy, když začaly padat bomby a národ byl jednotný; do té doby byli sotva účinní. (V úterním FT to např. Max Hastings dokumentuje na Churchillovi.)

V normálních časech je úkolem politika zajistit dostatečnou podporu lidí, aby bylo možno dělat to, co je nutno udělat. V době, jako je dnešní, je to velice obtížné, protože lidé nejsou připraveni souhlasit s nutnými změnami (snížením životní úrovně a v Evropě s další integrací). Zatím ještě „nepadají bomby“. Politici mají proto ruce plné práce s tím, aby udrželi toleranci lidí pro postupné kroky a nemohou si dovolit mít „jasný program“, protože by okamžitě ztratili podporu, a proto efektivnost. Přitom, jak tancují mezi těmito vejci, vypadají jako šaškové a nemilosrdná media jim to dávají krutě vědět.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se