Dnes nelze pevně věřit žádné předpovědi

Přepisovat rozpočet kvůli tomu, že teď právě věříme trochu jiným předpovědím HDP, než jsme věřili před půl rokem, by bylo marné. Především se to asi nedá udělat v termínu v detailu odpovědně. Snad ještě důležitější však je, že v průběhu výrazných výkyvů, které zažíváme, se nedá dost dobře důvěřovat jakékoli předpovědi.

Celý systém předpovídání je založen na předpokladu předpověditelnosti vývoje, přičemž za normálních okolností můžeme očekávat rozptyl pravděpodobností kolem nějaké střední hodnoty, který se dá jakž takž vypočíst. Dnes však evidentně taková situace není, míra nejistoty v odhadech je nejen velmi vysoká, ale zejména také velmi obtížně vyčíslitelná jakoukoli metodou. Rozpočet je však instrumentem nikoli statistickým, nýbrž účetním, musí proto mít v sobě přesná čísla, protože ta budou určovat chování celého systému státní správy. Je proto nutné nějakou střední hodnotu zvolit a s ní pracovat, i když její dosažení je vlastně od počátku nepravděpodobné.

V takové situaci je daleko lepší držet se jakéhokoli čísla jednou zvoleného, než vše stále měnit. Stejně nás čeká postupné upravování detailu podle situace, ale aspoň snad ministerstvo financí pracuje v rámci struktury, kterou dobře zná. Vláda se snaží udržet fixní výši deficitu a vše tomuto podřizuje. To je nutné nejen proto, že to vyžaduje procedura přijímání rozpočtu v poslanecké sněmovně. Zejména je to nutné kvůli důvěryhodnosti země.

Všechny dnešní krize jsou vlastně krizemi důvěry (investorů, obchodních partnerů, občanů atd.). Naší vládě se překvapivě daří si tuto důvěru do značné míry udržovat, což je aspekt, který se málo v diskusích zdůrazňuje. (Projevuje se to např. tím, že nám stoupá rating agentur, respektive že nám svět půjčuje na lepší úrok.)

Důvěra je vždy velmi křehká a neradno si s ní zahrávat, ztrácí se snadno a její ztráta je nesmírně drahá (i doslova, na úrocích). U investorů a vůbec u lidí, kteří naši ekonomiku pozorují zvenčí, je velice důležité, aby vláda signalizovala, že ví, co dělá, plní jakýsi plán, jenž v jejich očích vede k řešení našich nerovnováh.