Připadá mi, že Mezinárodní měnový fond má pravdu ve všech zmíněných bodech. V každé krizi je nutno především vyřešit rychle akutní nebezpečí, pak zajistit další provoz na nějaký čas, a teprve pak zbavit systém příčin původního průšvihu restrukturalizací, která nutně trvá nějaký čas. Primo vivere, deinde philosophari. Evropská unie, respektive eurozóna se v této věci snaží dělat vše najednou, nebo spíše, stavět dům od střechy.
Je tomu tak proto, že její „vláda“ není odpovědna jednomu elektorátu, nýbrž tříšti „národních zájmů“. Navíc touto „vládou“ přestává být Komise či ECB (které mají aspoň dobré unijní zakotvení a tradici skutečného sledování společných zájmů), nýbrž Rada, ve které každý člen je pod otevřenou palbou místní politiky, a tudíž se ohlíží více na svůj domácí elektorát než na zájem celku. To by se mělo napravit, ale podle pravidel krizového managementu až v třetí řadě. Dosavadní průběh krize v Evropě vedl ke ztrátě důvěryhodnosti, což je dnes největší problém (a snad i skutečnou příčinou) celé krize. Co se role Německa týče, viz již notorický projev Sikorského.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
