Nebezpečí statistiky, která je vybavena pravomocí rozhodovat a trestat

Jak se ukazuje, je omezený mandát centrální banky (měnová, resp. cenová stabilita) šikovná v časech normálních, kdy převažuje starost o to, aby se bránilo zneužití pravomocí nevoleným orgánem. Naopak v časech kritických, kdy je třeba jednat silně a rychle, převažuje starost o to, aby instituce byly akceschopné, a tudíž aby jejich mandát byl širší. To již řešily ústavy antických republik institucí diktátora (imperátora), který byl volen na krátkou dobu v čase ohrožení s velkými pravomocemi.

Problém ovšem vznikne, jakmile se snažíme nalézt formulaci, která platí beze změny pro obě situace. V našem případě USA žijí již řadu let s duálním mandátem, který nevadí v časech normálních a dobře slouží v časech kritických. V eurozóně naopak zřejmě byl v průběhu krize mandát příliš omezený a teprve nedávno se našel způsob, jak jej obejít. (Lze ovšem argumentovat, že to bylo vlastně dobře, protože se našlo řešení lepší; ale na konečné hodnocení je ještě brzy.) Přitom si nejsem jist, že jsou americké zkušenosti jen tak přenosné, takže se mi zatím nechce na otázku v titulu diskuse odpovídat.