V principu jistě není nic špatného na tom, aby ten, kdo pobírá podporu od společnosti, protože nemá práci, také přispěl svou prací tam, kde to obci pomůže. Bohužel však věc takto jednoduše nestojí. Předně by to pak potřebovalo, aby tato podpora nebyla konstruována jako pojištění. Ve skutečnosti sotva jde o pojištění, ale ve světě (a v Evropě více než jinde) vládne fetišismus slov, takže nelze jen tak najednou popřít, že o pojištění jde. Změna názvu by sice pomohla, ale asi by byla těžko průchodná.
Důležitější je však po mém soudu jiný aspekt. Samotná ztráta práce a neschopnost si najít rychle jinou, navíc spojené s významnou redukcí příjmů, způsobující u člověka v produktivním věku další tenze a stres, působí devastujícím způsobem na psychiku postiženého. Velice mu ubližuje, cítí-li ztrátu respektu u svého okolí. Chovat se k němu v této situaci stejným způsobem jako k člověku v trestu považuji za neuvěřitelně necitlivé. Navíc, ještě se ta práce většinou vykonává v otevřeném prostranství, takže se to příliš neliší od pranýře, kde trestem také bylo, že člověka celá obec okukuje v tomto postavení. Vždyť se to mnozí snaží před některými svými známými tajit! To jsme už tak společensky otrlí, že toto nikoho nenapadlo, než se to zavedlo?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
