Po čtyřech letech nepřetržitého omýlání slova krize došla ekonomům jakákoliv odvaha vidět před sebou lepší budoucnost. Sám jí také moc nemám. Právě takové okamžiky ale častokrát předznamenávají pozitivní obrat. V Evropě si korunu pesimismu nedávno nasadila Evropská centrální banka, která na konci roku představila jeden z nejpesimističtějších výhledů na rok 2013. Co když ale všechno nakonec bude o trochu veselejší?

Zůstanu pro tentokrát se svojí křišťálovou koulí především v Evropě. I když je eurozóna v recesi a většina předstihových ukazatelů zatím nevypadá nijak přesvědčivě, něco se přece jenom pohnulo k lepšímu. Hluboké nerovnováhy v běžných účtech platebních bilancí se na řadě míst díky prudkému propadu soukromé a veřejné spotřeby vyrovnaly. Ve Španělsku se deficit běžného účtu z více jak 10 % HDP před pádem Lehman Brothers smrskl na 2 % HDP. V Irsku se dokonce běžný účet dostal do přebytku. To znamená, že tyto periferie již fakticky nemusí být závislé na penězích ze zahraničí.

Ekonomika s přebytkem běžného účtu může teoreticky financovat schodek státního rozpočtu prodejem státních dluhopisů ostatním sektorům (vlastním lidem, bankám, podnikům), které jsou v ročním bilancování v přebytku. To ovšem platí pouze teoreticky. Pokud se podniky a domácnosti bojí prohlubující se krize či rozpadu eurozóny mohou úspory z daného roku použít na předčasné splacení svého dluhu a úspory naakumulované z minula převést do zahraničí. Pak může periferní finanční systém nehledě na nesmírné úsilí vlády a soukromého sektoru skončit jako zcela vyschlý rybník.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se