Odvaha vidět konec krize

Po čtyřech letech nepřetržitého omýlání slova krize došla ekonomům jakákoliv odvaha vidět před sebou lepší budoucnost. Sám jí také moc nemám. Právě takové okamžiky ale častokrát předznamenávají pozitivní obrat. V Evropě si korunu pesimismu nedávno nasadila Evropská centrální banka, která na konci roku představila jeden z nejpesimističtějších výhledů na rok 2013. Co když ale všechno nakonec bude o trochu veselejší?

Zůstanu pro tentokrát se svojí křišťálovou koulí především v Evropě. I když je eurozóna v recesi a většina předstihových ukazatelů zatím nevypadá nijak přesvědčivě, něco se přece jenom pohnulo k lepšímu. Hluboké nerovnováhy v běžných účtech platebních bilancí se na řadě míst díky prudkému propadu soukromé a veřejné spotřeby vyrovnaly. Ve Španělsku se deficit běžného účtu z více jak 10 % HDP před pádem Lehman Brothers smrskl na 2 % HDP. V Irsku se dokonce běžný účet dostal do přebytku. To znamená, že tyto periferie již fakticky nemusí být závislé na penězích ze zahraničí.

Ekonomika s přebytkem běžného účtu může teoreticky financovat schodek státního rozpočtu prodejem státních dluhopisů ostatním sektorům (vlastním lidem, bankám, podnikům), které jsou v ročním bilancování v přebytku. To ovšem platí pouze teoreticky. Pokud se podniky a domácnosti bojí prohlubující se krize či rozpadu eurozóny mohou úspory z daného roku použít na předčasné splacení svého dluhu a úspory naakumulované z minula převést do zahraničí. Pak může periferní finanční systém nehledě na nesmírné úsilí vlády a soukromého sektoru skončit jako zcela vyschlý rybník.