Vládní kontrola selhala

Tragikomedie kolem amnestie je především selhání systému kontrol a protiváh (checks and ballances). Rozsah amnestie je zřejmě hrubá politická chyba, které by se hlavní političtí aktéři (prezident a předseda vlády) sami při plné informovanosti nikdy nedopustili. Je to smutné hlavně u prezidenta, který za starých časů vždy míval „ucho na tepu mas“ a takovéto impulzy uměl dobře u jiných i u sebe korigovat. Zda situace někdo využil v prospěch svůj nebo svých přátel, je sice zajímavé (a pravděpodobné), nikoli však nejdůležitější.

Náš ústavní pořádek (a ostatně celý právní řád) většinou počítá s tím, že nějaký činitel nepostupuje rozumně ve výkonu své funkce. Kontrolní mechanismus v případě amnestie je kontrasignace předsedou vlády (či ministrem). Její význam je zdůrazněn tím, že odpovědnost za činy prezidenta nese vláda jako celek. V tomto případě tato kontrola zcela selhala. Zdá se, že podpis předsedy vlády a ministra spravedlnosti byl přičiněn bez ověření důsledků tohoto činu a že ostatní členové vlády nebyli ani informováni. Nedůstojné kličkování předsedy vlády před odpovědností, kterou vláda nese, snad ani nelze brát vážně. Náš ústavní systém zná ovšem i další okruh kontrolního systému. Za normálních okolností by předseda vlády, který jednal takto nekompetentně či arogantně, čelil jednak vzpouře ve vládě, na jejíž bedra spadla odpovědnost za toto odium, jednak nedůvěře Poslanecké sněmovny. Opět kontroly a protiváhy selhávají: ministři to spolkli téměř bez hlesu, opozice se sice snaží, ale zřejmě neuspěje.