Na bubliny jsme stále krátcí

Na pořádné bilancování je ještě příliš brzy. Krize, která měla různé příčiny i má různé důsledky v různých zemích, ještě probíhá a její konečný efekt ještě není zřejmý. Přesto mě napadají tyto myšlenky:

Nikoho téměř nenapadlo uchýlit se k izolacionismu či protekcionismu. To ukazuje, že se uplatnily zkušenosti z minulých dob, a že tudíž národy, politici i ekonomové jsou poučitelní. To je překvapivá a vynikající zpráva, která znamená, že vcelku umíme s krizí zacházet, byť jí neumíme předcházet.

Na bubliny jsme stále krátcí. Neumíme najít okamžik, kdy bublinu propíchnout bez velkých následků, a snad pro to ani nemáme nástroje.

Ač je teoreticky jasné, že se stát má chovat proticyklicky, notoricky je toho neschopen. Stále ještě nikdo nevymyslel mechanismus, který by naše vládce přiměl se chovat jako faraón po Josefově radě. Stále jsme proto odsouzeni k věčnému hledání řešení dilemmatu, které nemělo nikdy vzniknout: tedy zda krizi prohlubovat šetřením a zdaňováním, nebo zhoršovat zadlužení.

Reformy by se měly dělat před krizí (jako Německo za socialistů). Německo ukazuje, že na to intelektuálně stačíme, většina z nás však na to nemá disciplinu.

Začíná se zdát, že když už krize nastane, není vhodný zásadní ideologický postoj takový nebo onaký, nýbrž opovrhované „muddling through“ (česky snad „propatlávání“). Bude zajímavé později posoudit, kde a do jaké míry jsme to propatlali vědomě a kde nevědomě. To je důležité, protože se mnozí stále štítíme nekoncepčnosti a nesystémovosti. Zatím máme zřejmě naopak odvrhnout v krizi ideologie a zásadovost.

Evropské unii, respektive eurozóně jsme na počátku krize vyčítali bezradnost a rozhádanost. Zdá se, že potřebné „muddling through“ zvládá na výbornou. Snad se teď i zmůže na to, aby se lépe zorganizovala, aby to příště vypadalo estetičtěji. Jen aby to však neudělala tak, že bude nahrazovat politické rozhodovací procesy podstatné v demokracii automatismy, k čemuž má od 90. let sklon (maastrichtská kritéria, fiskální pakt).

U nás v Česku to také propatláváme. Snad nakonec pro nás ta pochvala také bude na místě? Zatím nám to kazí politizace státní správy a všeobjímající nedůvěra.