Chybu co nejdříve napravme

Jediný racionální důvod pro udržování zvláštní měny v sousedství velkého celku s jednotnou měnou je schopnost řešit kurzovými pohyby relativní (asymetrické) změny v konkurenceschopnosti země vztaženo k velkému celku. To je zejména relevantní tam, kde hrozí náhlé seznání, že jsme se stali výrazně méně konkurenceschopnými. K tomu ve světě dochází: v Evropské unii je to jistě situace několika periferních zemí, pro které řešení současné krize by asi mohlo být méně bolestivé, kdyby mohly prudce devalvovat svou vlastní měnu. Takový postup však i tam, kde je to možné, není bez velkých obětí a je symptomatické, že tři země v Pobaltí, které tuto možnost ještě měly, kurz své měny neměnily a raději úspěšně prošly hrůzami „vnitřní devalvace“ a dnes do eurozóny vstupují.

Naše ekonomika se úspěšně integrovala do evropského společného trhu a zejména do ekonomiky německé. Má-li tato integrace úspěšně pokračovat, je nutná kurzová stabilita s evropským trhem, respektive s Německem. Alespoň od našeho vstupu do Evropské unie se proto ČNB úspěšně stará o minimalizaci výkyvů kurzu koruny a eura. I tak ovšem rozdílnost měn vyvolává jinak zbytečné transakční náklady, a to dvojího druhu. Jednak je nutno peníze převádět mezi měnami a je nutno platit služby, které to spotřebovává, a jednak je nutno se nějak chránit proti riziku (jakkoli poměrně malému) kurzových změn. K tomu přistupuje všeobecná nepohodlnost, kterou všichni pociťujeme při pohybu mezi měnovými sférami.

Už z toho by bývalo mělo plynout, že máme do eura (respektive do té měny, kterou se platí v Německu) vstoupit při první příležitosti. To, že jsme toho nevyužili, když ta situace nastala, byla chyba, a Slovensko, které tak učinilo, získalo konkurenční výhodu proti nám. To mu přejme, ale chybu co nejdříve napravme, protože necháme-li se předběhnout dalšími postkomunistickými zeměmi v naší oblasti (zejména Polskem), bude tento negativní efekt daleko silnější. Proč by za stejných okolností měl někdo zakládat podnik v zemi, která zmíněné transakční náklady zachovává, když to může učinit v zemi, kde se již eurem platí? Už dnes to ovlivňuje rozhodování mezi Slovenskem a námi.

Toto vše by ovšem ztratilo význam, pokud bychom očekávali významný pokles naší konkurenceschopnosti vzhledem k eurozóně (respektive Německu) v ne příliš vzdálené budoucnosti. V takové situaci bychom skutečně asi neměli statečnost Estonců, Lotyšů a Litevců ani bychom nebyli v prekérní situaci podobné jejich a volili bychom devalvaci. Je toto skutečně, jak to vidí odpůrci našeho brzkého přechodu k euru? Skutečně se domnívají, že hrozba nezadržitelného úpadku naší konkurenceschopnosti je tak velká, že vyváží nutnost udržovat jinak nepotřebné služby obhospodařující transakční náklady, znevýhodnění naší země pro investory a naše vyloučení z rozhodování v eurozóně, které se v mnohém směru stává důležitějším než rozhodování v Unii jako celku?
Vstup do eura, a vůbec náš vztah k evropské integraci by jistě měl být zdůrazněn v nadcházejících volbách. Bohužel, naše velké proevropské strany se vzájemně předbíhají ve zdůrazňování, jak spolu nebudou moci spolupracovat. Nakonec tomu jejich představitelé uvěří, a to bude věčná škoda.