Zmatení odpůrci eura

Masivní intervence ČNB na devizovém trhu by nemělo být překvapením, protože diskuse o této možnosti již probíhá dlouho a jiné nástroje se vyčerpaly (respektive do experimentování s negativními úrokovými měrami se nikomu nechce). Chceme-li se vrátit k cílované inflaci, asi to jinak nejde. Uvidíme, zda to bude stačit. Byli-li jsme tímto krokem překvapeni, bylo tak spíše, protože jsme neočekávali náhlou změnu v poměru sil v ČNB; o probíhající diskusi jsme však věděli.

Zajímavější je neobyčejně silná negativní reakce veřejnosti a zcela překvapivý je tento odpor mezi odpůrci přijetí eura. Tímto krokem přeci ČNB plní svou roli nezávislé cedulové banky s inflačním cílením. Celý smysl zachovávání koruny místo eura je přeci umožnění takovéto devalvace, hrozí-li nám ztráta konkurenceschopnosti. Takže pro odpůrce eura by tento krok měl být chápán jako řádný výkon povinností ČNB s použitím nástroje, který jsme si za nemalou cenu pro tento účel zachovali. Je ovšem pikantní, že se zároveň slovně ČNB zavazuje k tomu, že udrží nový kurz po dobu 18 měsíců, což jaksi připomíná dobu, po kterou musí být kurz fixován před přijetím eura.

Naším problémem ovšem je skutečnost, že je naše ekonomika do té míry svázána s německou (respektive evropskou), že krok ČNB může mít větší negativní efekt na ekonomiku v důsledku zvýšené nejistoty, než bude předpokládaný pozitivní efekt. Potřebujeme-li zvednout svou konkurenceschopnost, sotva nám pomohou otřesy v měnových relacích. Potřebujeme naopak zavést stabilitu v regulačním prostředí, omezovat byrokratickou zátěž, liberalizovat trh práce atd.; a také odstranit zbytečné transakční náklady působené skutečností, že nemáme stejnou měnu jako většina našich obchodních partnerů.