Problém naší země je hlubší, než případná bezprostředně hrozící deflace. Je jím skutečnost, že v posledních několika letech jsme přestali dohánět západní Evropu ve výkonu naší ekonomiky a že se stává zřejmým, že tento jev není krátkodobý. Navíc se tím výrazně odlišujeme od svých sousedů z visegrádské čtyřky. Ztrácíme proto atraktivitu pro kapitál, potažmo přestáváme být konkurenceschopnými v soutěži o získávání, ba dokonce udržování kapitálu.

ČNB přitom nutně řeší jen výseč tohoto problému, tedy skutečnost, že toto zpožďování, či dokonce ústup od dohánění vyspělého světa nabývá formy deflace. Jinými slovy, přestáváme-li být preferenční místo pro investice,
musí poklesnout naše bohatství a životní úroveň a trh má tendenci to zařídit poklesem spotřeby, nezájmem o úvěry a poklesem úhrnu mezd a cen. Má-li ČNB vytčen cíl udržet cenovou stabilitu definovanou asi dvouprocentní inflací a
není-li na obzoru nějaká fundamentální změna, sotva jí zbývá něco jiného, než co dělá. Zda se jí to krátkodobě povede, snad za chvíli uvidíme; důležitější však jsou reformy střednědobé (podnikatelské prostředí) a dlouhodobé (školství a vzdělanost), které nejsou její odpovědností.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se