Honza Macháček si výběrem tématu dnešní Výměny zaslouží jedničku se třemi hvězdičkami, neboť předložil klíčové zastřešující téma se silným vlivem na budoucnost evropské integrace. Před obhajobou potřebnosti diskutovat toto téma bych uvedl několik faktů.
Za prvé, změna smlouvy, především v posledních více než dvaceti letech, skutečně není tabu. Ba, je to (možná až příliš) často používaný instrument, na něž se v průměru dostane zhruba jednou za pět, šest let. Jen si připoměňme: maastrichtská, amsterdamská, nicejská, pokus o ústavní; nyní pak lisabonská. V případě opravdu klíčového impulsu (kterým může být jak rozhodnutí o měnové unii, nebo bezprecedentní rozšíření, či definování obsahu Evropské unie samé) má dokonce tato změna zcela racionální opodstatnění. Domnívám se, že ekonomická krize 2009 - 2013 a zejména projevy a reakce Unie na ni představovaly natolik vážný a hluboký impuls, které v oblasti koordinace hospodářských, fiskálních politik, strukturálních a měnových opatření, či přístupu k finančním trhům znamenají natolik silné novum, že pravdu mají ti, kteří tvrdí, že z tohoto pohledu se nacházíme ve zcela jiné Unii. A pokud toto pravdou skutečně je, tak změna smlouvy by měla být přirozenou reakcí, neboť ta jsoucí jaksi odráží minulost, nikoliv nastalou realitu (nemluvě již o budoucnosti).
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
