Izolace není cestou k prosperitě

Rusko je mistr v propagandě. Daří se mu v očích běžných občanů obracet zjevné slabiny v jednoznačné výhody. Realita je ale jiná. Rusko je přinejmenším ohroženo stagnací ekonomiky. To dokazuje i aktuální odhad Mezinárodního měnového fondu (z 30.dubna 2014), který ruské ekonomice předpovídá zpomalení z 1,3 % v roce 2013 na letošních  0,2 %. Naši vídeňští kolegové z Raiffeisen Research dokonce varují  před recesí ruského hospodářství , pokud by byly uvaleny hospodářské sankce včetně omezení obchodu s plynem.

„Obyčejní“ Rusové by museli oželet nová osobní auta dovážená ze západu, značkové oděvy, cigarety apod. Ještě hůře by na tom byly firmy, které díky částečné globalizaci Ruska si zvykly dovážet mnohých Rusů silně zakořeněna, ale pochybuji, že se jen tak vzdají západního zboží, pro které není a jen tak nebude domácí substituent. Ještě horší je situace u ruských podniků, které nejsou příliš konkurenceschopné (v žebříčku The Global Competitiveness Index patří Rusku např. v  inovacích a sofistikovanosti výroby až 99. místo ze 148). Ekonomické údaje za předchozí období nekonfliktní politiky Ruska jasně ukazují, že Rusko z otevření se „západu“ jednoznačně profitovalo. Ekonomika v období 2000-2008 rostla v průměru 7 procenty ročně (měřeno ve stálých cenách) a ekonomická úroveň země měřená hrubým domácím produktem vzrostla z necelé jedné třetiny na cca polovinu úrovně eurozóny.

Západ má ale v rukou i další zbraň vedle mezinárodního obchodu – zahraniční kapitálové trhy. Odříznutí Ruska od nich, ať již ve formě přímého omezení přístupu na kapitálové trhy nebo snížením ratingu země mimo investiční stupeň, nemusí bolet Rusko hned ale časem. Zatím je v trezorech ruské centrální banky dostatek devizových rezerv (přes 330 miliard EUR). Ty by se ale v případě odříznutí Ruska od mezinárodních kapitálových trhů postupně vyčerpávaly, pokud by ruská centrální banka dál nerozvolňovala současný režim rublu s intervenčním pásmem.  Veřejný dluh Ruska není zatím také nijak vysoký (12 % HDP v roce 2013) a zahraniční investoři, kteří už od začátku roku vyprodávají ruská aktiva, drží méně než 20 % tohoto dluhu. Ačkoliv Rusko k financování stávajícího dluhu zahraniční investory nutně nepotřebuje, financování případného deficitu veřejných rozpočtů by podražilo. Krym a volební sliby Putina budou rozpočet něco stát (stejně jako „západ“ sanace Ukrajiny).  Pár let se s tím žít dá, ale pokud by se místní finanční sektor dostal do vážných problémů, stáhne s sebou i veřejné finance.

„Ukrajinská zeď“ mezi východem a západem vyúsťující do politické a ekonomické izolace Ruska, by nicméně bolela obě strany. Pro Evropu je Rusko významný obchodní partner, více než pro USA, a proto se obzvlášť některé evropské státy chovají velmi zdrženlivě vůči protiruským sankcím.  Putinovo Rusko ukazuje svou pravou tvář a výsledkem, o kterém se v oficiálních ruských mediích nejspíš nediskutuje,  je, že i Evropa a USA se k Rusku „otočí zády“ a budou pracovat na omezení své závislosti na Rusku v různých oblastech, především na dovozu plynu a dalších surovin. Ke změnám bude docházet na obou stranách „ukrajinské zdi“.  Ačkoliv se může teď zdát, že Rusko vítězí, myslím si, že se poměr sil časem obrátí. Izolace není cestou k prosperitě.